Jak jsem zde napsal 30. ledna, uskutečnil jsem na internetu anonymní dotazování mezi seniory ve věku 60 let a více. Jak jsem tehdy slíbil, některé zkušenosti a výsledky vám tu píšu. Je to ve formě rozhovoru, jehož část má být využita i v celostátním tisku.
V únoru a březnu jste pomocí internetu uskutečnil rozsáhlý průzkum mezi seniory. Na co jste se zaměřili?
Zjišťovali jsme především, jaké aktivity senioři mají, co vše dělají, a pak nás také zajímaly některé postoje k vlastnímu stáří a k životu vůbec, abychom mohli porovnat rozdíly mezi hodně a málo aktivními. Ovšem už to, že odpovědi prakticky nebyly možné bez schopnosti práce s internetem a ochoty odpovídat, znamenalo, že nezískáme věrný obrázek o všech seniorech. Odpověděli asi především ti, kteří jsou nadprůměrně aktivní.
Kolik lidí v seniorském věku vlastně používá internet?
Velký výzkum na toto téma se již dva roky nedělal, ale můžeme odhadnout, že jen ve věku 65 let a výše používá internet každý den asi čtvrtina lidí a alespoň občas další třetina. To znamená, že „internetově gramotná“ je již více než polovina seniorské populace. A tento počet každý rokem stoupá, protože do důchodového věku se dostávají lidé, pro něž práce s počítačem a internetem je mnohem běžnější než pro osoby dejme tomu od 80 let výše.
Jaký byl zájem o dotazování?
Neuvěřitelný! Na začátku jsem doufal, že bych během dvou měsíců mohl získat 150-200 vyplněných dotazníků. Avšak přišlo jich přes 3200! Průzkum se tak stal největším dotazováním seniorů v ČR. A navíc v tématice, která se běžně nezkoumá. Většina těch, co odpověděli, byla z univerzit 3. věku anebo z řetězových mailů, kterými si senioři přeposílali mou žádost o vyplnění. To je nečekaná síla, srovnatelná s mocí sociálních sítí. A abych nezapomněl – mnoho dotazovaných bylo také odtud, z i60.cz. Přesně – 149 lidí. Mockrát děkuji!
Co tedy dělají senioři, kteří umí pracovat s internetem?
Když ponecháme stranou základní činnosti v péči o domácnost, jako jsou vaření nebo nakupování, tak jde o velké a rozmanité spektrum aktivit všeho druhu. Nejběžnější jsou pochopitelně ty, které nevyžadují žádné studium nebo velkou přípravu, tedy četba časopisů, sledování televize nebo setkávání s příbuznými a známými. Téměř třetina si nadále vydělává peníze, dvě třetiny aspoň jednou v týdnu pečují o vlastní nebo cizí vnoučata nebo o své rodiče, 62% se vzdělává, ale jen asi čtvrtina navštěvuje večer restaurace a hospody. Tady se jen potvrzuje, že v průměru vzdělanější lidé, aktivní na internetu, se pochopitelně více vzdělávají a méně chodí do hospody. Takže znovu opakuji, že náš průzkum nevypovídá o všech starších spoluobčanech.
Jak se dají charakterizovat starší lidé, kteří užívají internet?
Nejsou úplně zdraví, ale jsou hlavně optimističtí. Více než čtvrtině brání zdravotní stav pracovat v zaměstnání nebo podnikat, ale přesto jen 9% z nich svůj zdravotní stav hodnotí jako špatný. A jejich optimistický postoj k vlastnímu životu, tedy ke stáří, je vidět třeba z toho, že 83% je spokojeno se svým současným životem, 94% „se těší na každý příští den“ a dokonce 69% souhlasí s názorem, že „stáří s sebou přináší mnoho příjemných věcí“. To je přece v jasném protikladu k pesimistické části seniorské populace, která je také mnohem více postižena nemocemi a chudobou, ale v mnoha případech prostě jen leností a neschopností si vymyslet a těšit se na nové cíle.
Mají být ale senioři aktivní „za každou cenu“?
Reklamy na zboží, práce cestovních kanceláří a středisek pro volný čas seniorů ve městech, jakož i univerzit třetího věku a dalších pořadatelů seniorských akcí vytvářejí společně obraz seniora, který vesele rázuje po horách s nordickými holemi, na raftech sjíždí divoké řeky a do fotoaparátu se směje bílými zuby v opálené tváři. Podle kritiků jsou tak „upozaďováni“ či diskriminováni ostatní senioři, kteří jsou nemocní, chudí či jinak hendikepovaní a po horách a řekách se prohánět nemohou. Například v USA se někteří autoři pozastavují nad tím, že senioři jsou takto tlačeni do dobrovolnické práce a jiných občansky prospěšných aktivit, i když se jich účastnit nemohou nebo nechtějí.
Jak to z tohoto pohledu vypadá u nás?
V Česku je především občanská aktivita seniorů, včetně dobrovolnické práce, mnohem nižší než právě v USA neboť třeba v Nizozemsku. Potřebovali bychom mnohem více starších lidí, kteří jsou dostatečně zdraví a ochotní, aby se angažovali ve veřejném životě. Samozřejmě zcela dobrovolně, žádné povinné sobotní brigády, jak tomu bylo v 60. letech.
Kde by se podle vás tito senioři mohli uplatnit? Co míníte aktivitou ve veřejném zájmu?
Je to třeba dobrovolnická práce v neziskových organizacích, pomoc při organizování různých kulturních a sportovních akcí v obci, ale třeba i práce v komisích zastupitelstva města nebo přispívání do populární Wikipedie. Lidé v důchodovém věku chodí číst knihy starým lidem v domovech pro nemohoucí seniory, ale i dětem v mateřských školách a pacientům v nemocnicích. Co k tomu potřebujete? Pouze umět číst a být ochotná zvednout se a pomoci jiným. Zvlášť, když v důchodu můžete se svým časem nakládat, jak chcete.
Takže k tomu žádnou novou kvalifikaci nepotřebují?
Snad jen ten, kdo by chtěl učit v učilištích, kde často chybí odborníci z praxe. Jinak stačí maximálně krátké zaškolení. Tak třeba někteří senioři věnují jednou za 14 dní svůj čas mladistvým, kterým končí pobyt v dětském domově a kteří by měli být lépe poučeni o nejrůznějších problémech samostatného života. Senior ale mladistvého nijak neškolí – pozve ho na oběd, jde s ním na fotbal nebo na vycházku, jdou spolu nakupovat nebo si čtou v inzerátech, kde se nabízí práce. Zkrátka tak, jak by to měl dělat otec nebo matka. Mladistvý se tím ve skutečnosti velmi intenzivně učí, jak žít, jak chápat svět kolem sebe, na co nezapomínat a co a proč určitě nezkoušet. Prostě trochu pomoci připravit mladého člověka do života.
A jaký význam mají rozmanité aktivity pro samotné seniory?
Jak je dobře známo, člověk, který nic nedělá, chátrá. Degenerují mu svaly i orgány, hůř mu funguje hlava a komplikuje se jeho vztah k lidem. Zhoršuje se mu paměť a komunikační schopnosti, přibývají nemoci a zlost nad tím, že stárne. Naproti tomu aktivní stáří znamená nejen fyzickou aktivitu, ale i stejně důležitou aktivitu duševní a také sociální – každodenní osobní komunikaci s jinými lidmi. Pozitivní postoj k životu pomáhá k tomu, aby si člověk své stáří užil jako předchozí životní etapy dětství a dospělosti. Či dokonce ještě lépe, protože už není nikam vláčen a má víc času na to, co ho baví.
Když to shrnete, neobáváte se, že aktivit mají tito spoluobčané až příliš mnoho a že se tak vytváří jakási zvláštní vrstva těch, kteří za žádnou cenu nechtějí stárnout?
No a kdo by chtěl? Každý stárne, avšak kvalita jeho života ve stáří může být jak vysoká, tak nízká. Buďme rádi, že je stále více lidí, kteří chtějí vzít život do vlastních rukou i ve stáří. Kteří nechtějí zůstat závislí na příbuzných nebo na pomoci od státu. Kteří jsou aktivní občansky nebo pro osobní zájem. Stáří nemusí znamenat pasivní přijímání pomoci a hromadění zdravotních, společenských a ekonomických problémů.
K čemu mohou výsledky sloužit?
Mohou upozornit veřejnou správu, hlavně stát, kraje a města, že v různých koncepcích seniorské politiky, které se vytvářejí, by měla mít místo i podpora aktivit ve stáří. Začít lidi připravovat na stáří už dávno před důchodem, vzdělávat je o tom, povzbuzovat, financovat aktivity nestátních organizací. Naše zjištění je také třeba předávat novinářům a s jejich pomocí širší veřejnosti. Aby byl jasné, že senioři se mění, že není naprostá většina nemocná, chudá, něčím postižená, nýbrž že je to stále více svět relativně zdravých, relativně spokojených a především aktivních lidí.
Tady jsou některé názory a připomínky, které zaslali sami dotazovaní:
Anonymní seniorka: „Náš stát a sdělovací prostředky se pořád zabývají jen nemocnými nebo chudými důchodci. Ale copak tu není dost těch, kteří se snaží být zdraví, jsou aktivní a se svým životem spokojení?
Michaela: Jsem ráda, že nás někdo nevidí jako v reportážích - se žilkami na rukách, na lavičkách, s chodítkem.
Irena: Váš dotazník mne donutil se zamyslet na tím, že jsem sice před 5 roky ztratila bezvadného manžela, ale že už mám zase chuť být aktivní (nejen díky dceři a vnukovi, abonentkám do divadel a na koncerty, ale právě díky přednáškám U3V).
Eva: Žiji velmi aktivně, dnes už bohužel pro onemocnění a operace kloubů nohou spíše duševně. Čtu, navštěvuji divadla, výstavy, klub seniorů, hlídám vnoučata, dobrovolně pracuji pro město a občany, jsem politicky aktivní, ráda cestuji, řídím auto, sleduji dokumenty všeho druhu.
Pavel: Žádný dotazník se systémem odpovědí ANO NE nebo „vyber z následujícího“ nejde udělat úplně jednoznačně. Tohle je ale úplně první, který odděluje mou náladu a aktivitu od finanční situace a vůbec se zajímá spíš o to, jak se jako předdůchodce vnímám. A cestovat lze velmi často, dokonce i každý týden, jen netřeba koukat na mapu světa, ale třeba na mapu okolí svého bydliště. To si pak pokoukáte, co je kolem krásných míst. A navíc to jde i s těma ,,franckama" (fr. holemi), když je nejhůř.
Senioři se věnují nejrůznějším aktivitám. Zde je pár příkladů, co vše dělají lidé, kterým je více než 80 (!) let:
· Vedu cvičení žen v Sokole
· Hraji loutkové divadlo
· Vedení klubu důchodců v podniku, kde pracuji, vedení turistických vycházek.
· Turistika, značení a zákres turistických tras
· Pomáhám mým vrstevníkům kteří nemají internet s vyhledáváním informací, nakupováním přes internet.
· Víc jak 20 let jsem vedla skautský oddíl (za totality turistický oddíl mládeže). V nynější době jsem členkou oldskautského klubu a nadále spolupracuji se skautskými oddíly
· Třikrát v týdnu vedu zdravotní cvičení pro starší ženy.
· Pravidelně dělám společnost 90ti leté paní, která nemá rodinu ani přátele a je velmi osamělá, v létě je neomezeně hostem na mé zahradě, v zimě ji navštěvuji v jejím bytě.
· Sepisování pamětí zejména o širší rodině (o rodičích, odkud pocházeli, co dělali atd.)
· Rozhovory a procházky s babičkami v Charitě - v domově pro seniory
· Pravidelné měsíční psaní pro dvoje česko kanadské noviny a navštěvování amatérského kurzu malování - pořádání vlastních výstav obrazů /cca 1/rok i častěji/
· Popovídání se sousedy kteří jsou na tom hůř než já, předčítání seniorům
· S dalšími seniorkami pomáháme s přípravou zábavy, vycházek a menších naturálních příspěvků pro skupiny v dětském domově.
· Péče o zeleň v okolí bydliště
· Organizování kulturních akcí v obci, aktivní činnost v div. spolku, pravidelně dělám Mikuláše v MŠ.
· Napsala jsem sedm optimistických humorných knih, kde popisuji většinou různé story z mého života nebo života mých přátel.
· Začala jsem se věnovat malování obrazů.
· Místopředsedkyně Klubu seniorů, fotografka, kronikářka, správce webových stránek klubu
· Činnost v Českém atletickém svazu a v České tunelářské asociaci (ano, ta existuje, přece tunely je třeba taky budovat), aktivní atletický trénink a závody
· Pravidelně konzultuji doma matematiku a deskriptivní matematiku s vysokoškolskými a středoškolskými studenty·
· Jaký má smysl celý dotazník? Z toho nelze nic rozumného ani účelného vyvodit. Že by to byla „aktivita“ z nudy? Ach, ach - to se vyplňovat nedá. Vyplní se dotazníky a zem se nad tím zavře.
Nezavře.
