A tak nějak v podvědomí jsem se začínala těšit zpátky do školy. Taky proto, že léto na Jesenicku bývalo úplně jiné než je dnes. Říkalo se: v létě v Jeseníkách buď prší nebo leje. A když dva dny po sobě svítilo slunko – no tak to už bylo léto. Dnes na jesenické léto vzpomínáme s nostalgií a modlíme se za trochu deště.
Letošní prázdniny jsme zahájili s rodinou našeho syna a vyjeli jsme s nimi na Expedici ZAS. Rozuměj: jeli jsme do Rakouska do města Zell am See. Dovolená jak se patří. Mě však neohromily hotelové služby, ale byla jsem přímo nadšená z nádherné přírody.
V našem kraji je přečerpávající elektrárna Dlouhé stráně, na kopci pod Pradědem můžete vidět její oko. Div Olomouckého kraje. A tady skoro na každém kopci nádherné horské jezero s průzračnou vodou. Nad jezery se vypínají v majestátní kráse Alpy, pohoří Vysoké Taury. Pomocí lanovek jsme zdolávali kopce směrem nahoru a někdy i dolů, dokonce i ledovec.
Ale všechno jednou skončí a skončil i náš rakouský výlet.
A já se znovu toulám kolem řeky Bělé, pozoruji srnky a ptáky na loukách, fotím květenu, která sice připomíná stojící seno, ale i tak nacházím plno obyčejné i neobyčejné krásy, kterou se pokouším zachytit svým fotoaparátem.
A jsem za ty toulky ráda, tady je Evropa ještě v pořádku.
Mám pro vás připraven balíček fotografií, tak prosím, rozvažte mašličku a nahlédněte.
PS: Ač je to pro mě k nevíře, na fotce s titulkem Neznáte mě? je, cituji z odpovědi na můj e-mail na ČSO:
jedná se s největší pravděpodobností o tohoročního mladého kosa černého. Kosi mohou být ve svém zbarvení poměrně proměnliví, často se u nich objevuje i různá forma albinismu až po úplně bílé jedince. Samice jsou pak dohněda podobně jako mláďata, ale mají zobák světlejší. Můžete se podívat např. do této galerie:
Václav Zámečník
ČSO
Člověk se dovídá a učí pořád něco nového. Ten, kdo se přestane učit je starý, ať mu je dvacet nebo šedesát.
