Stotřicet kilometrů odtud se nachází rezervace Nigarsbreen, ledovcový splaz, který je součástí nejrozsáhlejšího pevninského ledovce Jostedalsbreen.
Další den jsme ihned po snídani vyjeli k ledovci Jostedalsbreen a cestou jsme zastavili v osadě Elveseter (v překladu Říční salaš), nedaleko městečka Lomu, vstupní brány do největší horské oblasti Joptunheinem. Bývalá farma, předělaná šestou generací Elvesetorů na luxusní unikátní hotel s rozsáhlou sbírkou starožitností hostí často královskou rodinu. Na vlastním pozemku vznikl malý skanzen. Hotel se pyšní sloupem Sagasøyla (Sloup ság), znázorňující norské dějiny od sjednocení r. 872 až do podepsání novodobé ústavy v r. 1814, kdy Norsko vystoupilo z Unie s Dánskem. Sloup je vysoký 34 m, nahoře sedí na koni král Harald I. Krásnovlasý, sjednotitel Norského státu.
Elveseter, osada nedalelo městečka Lomu.
Městečku Lom dominuje dřevěný kostelík z dvanáctého století (stavkirche), sloužící dodnes svému účelu. Střechu má osázenou valounky, tvořící typické dračí ornamenty. Překvapil nás hřbitov, hroby byly vkusně ozdobeny pouze místními květinami. Dovnitř na exkurzi jsme se nedostali, jelikož v tu dobu byl zarezervovaný pro dvě čínské výpravy a nás tlačil čas kvůli výletu na ledovcový splaz. Kostelík jsme obhlíželi zvenku a výklad dostali od průvodce. Obec, v níž žije necelých 700 obyvatel, se řadí mezi přední centra vlasteneckého hnutí, neboť místní lidé přísně dodržují tradice. Tzn., že např. nové stavby musí být v původním stylu, střechy se pokládají pouze z plochých tašek z místního kamene a zdi jsou ručně stavěné. V obci se nachází dva supermarkety (Kivi a COOP), místní Norské horské muzeum a skanzen s největší fungující sýpkou v zemi, kde je instalována volně přístupná výstava o tamějším zavlažování. Zavlažování v Norsku je samo o sobě fenoménem. Ačkoliv v této oblasti spadne méně srážek než na Sahaře (270 ml ročně), každý třetí obyvatel Lomu je úspěšným farmářem, nejvíce se zde pěstuje ječmen. Norové dokáží geniálně využít tající vodu k zavlažování polí.
Dřevěný kostelík (stavkirche) v Lomu, městečku, kterému se přezdívá brána do domova obrů.
Dalších stotřicet kilometrů jsme pokračovali do Národního parku Jostedalsbreen, abychom uskutečnili výlet k ledovcovému splazu. Autobusy a automobily zajíždí až na parkoviště u jezera Nigardsbrevatnet, odkud trvá cesta k ledovci přibližně třicet až čtyřicet minut, ale my se nechali vysadit tři kilometry předem, abychom se trochu protáhli, popoběhli a pokochali svěží vegetací. U parkoviště se nám otevřel výhled do širokého údolí, na jehož konci se v korytě plazil ledovec v modré barvě. Zalezli jsme si na několika žebřících, jinak většina trasy vedla po bezpečných kamenných skalkách a sutích. Přímo k ledovci jsme dorazili ještě o něco dříve než naši spolucestující z autobusu. Měli jsme zakázáno chodit za řetězy a kužely, tam směly jen výpravy s horským vůdcem. Na chvíli jsem zákaz kvůli focení porušila, přimíchala se k jedné skupině a provazy podlezla. Pak jsem opět zaujala bezpečné místo, sedla na kámen a pozorovala vytékající divokou řeku z čela ledovce. Nabrala jsem si do batohu několik kamenů a pomalu se vracela po stezce se zátěží za zádech zpět k autobusu. Mám v plánu vyrobit na zahradě fontánu, jejíž součástí budou dovezené kameny. Manžel nadával kvůli místu v kufru, já však trvala na svém a tvrdila, že je tam nacpu, i kdybych měla polovinu věcí vyhodit, což nakonec nebylo třeba.
Ledovcový splaz Nigarsbreen (součást ledovce Jostedalsbreen), odkud vytéká dravá říčka.
Čekala nás cesta zpět do kempu v podobě 199 kilometrů. Zde si můžete pro zajímavost prohlédnou trasu autobusem, kterou jsem zaznanemala na svých počítačových hodinkách suunto (musela jsem nastavit režim "jízda na kole", tak se nelekněte, že je průměrná rychlost 54,2 km/h): http://www.movescount.com/cs/moves/move306172779
Příště: Trolí stěna a čarokrásné město Alessund
