Takové debaty se odehrávají v mnoha rodinách. Někdo rád experimentuje, někdo naopak miluje stereotyp. Týká se to jídla, způsobu trávení volného času, oblékání, cvičení.
Když vnoučata přivezla jednasedmdesátileté Světlaně z Řecka tři balíky koření, vůbec neměla radost. Zdálo se jí příliš aromatické, nasekané na velké kusy, divné. Prostě jiné. A vše, co je jiné než to, co zná, Světlana nemá ráda.
„Jsem asi nudná, ale mě nebaví zkoušet nové věci. My vaříme léta stejně. Kdybych manželovi nasypala do svíčkové jiné koření, nechutnalo by mu to.“
„Není to koření do svíčkové. Zkuste si tím posypat kuřecí maso nebo tím posypejte rajčatový salát.“
„My neděláme rajčatový salát.“
„No právě, tak ho zkuste.“
„Proč? My ho prostě neděláme.“
Čím je člověk starší, tím hůře se ze zaběhnutých zvyků dostává. Argument vyznavačů stereotypu je jasný a logický: Proč bychom měli měnit něco, co nám vyhovuje, na co jsme zvyklí? Argument odpůrců stereotypu je také jasný a logický: Proč nezkoušet stále něco nového, když život nabízí tolik zajímavostí.
Je úplně jedno, jestli jde o způsob stravování či jinou oblast života.
Helena Konarovská, která prodává spodní prádlo, říká: „Spousta žen přichází s přesvědčením, že potřebují tu či onu velikost a ten či onen typ prádla či plavek. Podívám se na ně a hned vidím, že se mýlí. Ale ony odmítají něco jiného zkusit, trvají na svém. Když je přesvědčím a ony to vyzkoušejí, jsou překvapené, spokojené. Jen upadly do stereotypu, jednou kdysi samy sebe o něčem přesvědčily a už to pak nejsou schopny změnit.“
Některé ženy si celý život kupují stejný typ kalhot či sukní jen proto, že jim někdo kdysi řekl, že jim sluší. Přesněji, někdo jim řekl, že jim něco nesluší.
„Maminka mi kdysi řekla, že s mýma nohama si nikdy nesmím dovolit sukni nad kolena. Že mám silná lýtka. Tatínek to tehdy komentoval slovy, že jsem prostě festovní holka, která nohy jen tak něco nepodrazí. Tehdy mi bylo tak šestnáct, sedmnáct a mám ta slova dodnes v hlavě,“ vypráví jednašedesátiletá Jana. A pokračuje: „Od té doby nosím zásadně dlouhé sukně, ideálně až ke kotníkům nebo volné kalhoty. Mám pocit, že mám příšerně silné nohy. Na druhé straně se dívám po jiných ženách a zdá se mi, že je mají mnohem silnější a neschovávají je. Dcera i manžel ze mě mají legraci. Dcera mě neustále nutí zkoušet nějaké jiné typy oblečení, ale já odmítám. Vlastně mě to nebaví. Mám své dlouhé rozevláté hábity a už u nich zůstanu, byť ze všech stran slyším, že už je to nuda a že bych měla zkusit něco jiného,“ říká.
Stereotypní chování má velký vliv na fyzickou kondici. Zejména lidé, kteří se snaží hubnout, cvičit nebo měnit životní styl, by si na stereotypy měli dávat pozor. Když někdo léta cvičí stále stejné cviky, je to sice fajn, ale je riziko, že se jim tělo přizpůsobí a cvičení pak nemá takový efekt jako na začátku. Zkrátka, je nesmysl běhat každý večer stejnou trasou a pak dělat stejné cviky, když se nyní dá najít spousta tipů na to, jaké cviky jsou k čemu vhodné. A když člověk mění své běhací trasy, běhu si zpravidla užije více a necítí se být tak unaven. Neběží totiž stereotypně, nechová se jako křeček běžící v kruhu v kleci.
Jednou z oblastí, kde se láska ke stereotypům projevuje, je stravování.
„Zkuste svůj organismus překvapit něčím novým,“ říká Iva Málková svým klientům, které v hnutí STOB učí hubnout a zdravě jíst. „Tělo se rychle adaptuje na určitý druh stravování a stejně to funguje i v případě pohybové aktivity. Dbejte proto na pestrost stravy a obměňujte jídla. Ochutnávejte nové potraviny, zkoušejte nové recepty, nejezte stále dokola stejná jídla. Zkrátka, snažte se vyhnout jakémukoli stereotypu a překvapujte své tělo i chuťové buňky něčím novým,“ vysvětluje.
Právě přístup ke změnám je velmi dobrou ukázkou, jak rozdílní lidé jsou. Především je ovlivněn povahou, rozhodně víc než věkem. Existují osmdesátníci, kteří rádi prozkoumávají nová místa, rádi zkoušejí nová jídla, neváhají, když mají možnost vidět cokoli, co neznají. Existují padesátníci, kteří léta snídají rohlík se šunkou a vůbec by je nenapadlo, že se dá snídat i něco jiného.
Jenže právě schopnost vyvarovat se stereotypu je podle psychologů jeden z faktorů, který přispívá k takzvanému zdravému stárnutí. Člověk, který má chuť stále zkoušet něco nového, vlastně dává světu najevo: Já mám pořád chuť žít.
