Vzdálený štěkot psa nad zahradami zní,
přivolá dávný pocit bezpečí.
Za oknem mlha obkličuje dům,
nevidím k brance, natož k sousedům.
Ulicí courám žlutou od listí,
ještě tu žádná auta nesviští
a mezi listy plno lískáčků,
s babičkou sbíráme je do sáčku.
Na dvorku betonovém puklém od války
navlékáme pak s dědou korálky
a celé odpoledne za brankou
kreslíme křídou s malou Ivankou.
To všechno donese mi štěkot ozvěnou,
dotkne se srdce, roky dále jdou.