V sobotu bylo nevlídně, chvílemi poprchávalo, tak jsem lenošila a nikam se netrmácela. V neděli sice nepršelo, ale sluníčko bylo za mraky a fučel vítr.
Trenér zavelel, že jdeme...a šli jsme.
Bohumín je železniční uzel, koleje směřují do Čech, Polska a Slovenska.
A jak tak jdeme podél kolejí směrem na Pudlov, uvidím za keři něco bílého.
Činžovní dům naproti Kauflandu a farma???
Prolezu houštím a zvědavě si prohlížím kozy a ovce.
Nebo si ony prohlížejí mne?
Poslední cvak a pokračujeme.
Na poli v Pudlově to vypadá jak v horroru Ptáci. Stovky černých ptáků sedí na hlíně, občas se v houfu zvednou a zase usedají. Fotím, ale tmaví ptáci na tmavé hlíně se fotograficky nevyjímají. Zkusím pohled vzhůru. Cvak, cvak, cvak...moc se nedaří, můj fotopřístroj pod mým velením neumí fotit pohyb, i když takovou funkci určitě má, ale já ji ještě nenašla.
Při probírání politiky, uprchlíků v řeckých hotelích a plánů na další dny procházíme podzimní přírodou.
Podzim je ale malíř!
Vzadu vidíte protipovodňovou hráz. Zatím nás v případě záplav ochrání jen málo, protože stavba v Pudlově nepokračuje kvůli pěti usedlíkům, kteří si představovali, že když při výkupu pozemků budou zdržovat a budou žádat víc, tak zbohatnou. Nepovedlo se, mají být vyvlastněni.
Tohle je Odra. Tohle je ta zrádná voda, ta když se rozzlobí, hnedle ji máte v domě.
A tohle už je Vrbické jezero. Město Bohumín se snaží, aby to byla lukrativní rekreační oblast, jsou zde boxy na kola, ohniště. Přiroda si ale letos umanula a vodu na koupání zničila sinicemi. Tak snad příští roky bude líp.
Opuštíme jezero a míříme k vrbickému kostelu
Filiální kostel svaté Kateřiny Alexandrijské a sv.Jakuba st. z roku 1911 byl 26.4.1945 vážně poškozen. Výbuch granátu zcela zničil tři vitráže v presbytáři
Za kostelem je hřbitov plný květinových vzpomínek
Bolí mě nožka a chtěla bych si sednout, ale nabízí se jen torzo lavičky
Sním jabko a vracíme se domů.
Ó sladký domove, vyhřátý ústředním topením, kam nefouká a kde si udělám horký čaj
