Jak svatozář

Já krčila se za scénou,
na níž jsi hrál,
já přehlédla jsem červenou
a jela dál.

Když země ve tvém objetí
se zachvěla,
tak strach, že štěstí odletí,
jsem neměla.

Teď nehledám už známý text,
co vlastně s ním,
a nutit suché růže kvést
se nesnažím.

Má duše v trnech ukrývá
svou pravou tvář,
dál láska ve mně přebývá
jak svatozář.