Když tě život zanedbává,
üž nemůžeš si hrát,
naděje tě opustila,
nemáš ji kde brát.
Nemáš v žití už co hledat,
prostě nemáš cíl.
Zůstáváš už na pokraji,
snažíš se bys byl.
Kroky už tě nepovedou
tam, kam bys rád chtěl,
tvář máš smutnou, bez úsměvu
který dřív jsi měl.
Už nepůjdeš nikdy rosou,
máš za krkem smrtku s kosou
a chybí ti sil,
bys ji potvoru tu vlezlou,
rázně odpudil.
Vím, že smutek z veršů čiší
a nemám je psát.
Nade mnou je však moc vyšší
a nedá mi spát.
Bolest hlodá moje tělo,,
ale vím, že moc by chtělo
ještě trochu žít.
Moc už toho přece nechci,
chci tu ještě být.
