Jak Medvídek ke štěstí přišel - 1. část aneb Medvídek se představuje
Foto: autorka

Jak Medvídek ke štěstí přišel - 1. část aneb Medvídek se představuje

20. 10. 2020

Medvídek není medvědovitá šelma, nýbrž tříbarevná kočička, která se narodila v zahrádkářské kolonii přibližně v polovině roku 2018 opuštěné kočičí mamince. Podle toho také vypadal její život. Žádné očkování, nulová péče a minimální kontakt s člověkem. Letos v zimě jsem si všimla, že tenhle čertík nenechal na sebe na rozdíl od ostatních koček sáhnout. Veškeré dění pozoroval zpovzdálí, nejlépe ze stromu. Všechny fackoval packou, lidi i kočky, takže jsem uličníka pojmenovala Ranařka. V únoru se jedna kočka ztratila, druhou s nemocným uchem (říkáme jí Oušková) odvezla  paní o čtyři zahrady níže na operaci a poté ji adoptovala.  Chudák kočička tříbarevná zůstala úplně sama.

Povídání o Medvídkovi - 1. část aneb Medvídek se představuje

Medvídek se svou sestrou Ouškovou v únoru.

Začala jsem ji pamlsky lákat k nám na zahradu. Nejdříve konzumovala krmení jen ze země a z plastových obalů, později jsem koupila mističky a předkládala kočičí menu na parapetu pod zastřešenou pergolou. V březnu dovolila poprvé na sebe sáhnout, což znamenalo významný pokrok. Vytrvala jsem a úspěchy se  dostavovaly. Po střechou jsem vybudovala několik pelíšků, aby se mohla zachumlat a schovat před nepřízní počasí, a přejmenovala ji na Medvídka, třebaže se jedná o holku. Den po dni jsem získávala její důvěru. Začátkem dubna jsem si sedla na houpačku a najednou koukám, Medvídek se ke mně přiblížil a koukal na mě. Pomalu jsem natáhla ruku, chytla Medvídka a postavila vedle mě na houpací lavici. Medvídek zkameněl a upřeně na mě zíral. Pomalu jsem kočičku posadila na klín, přitiskla k sobě a ona poprvé v životě začala příst. Den po dni se nechávala více hladit a chovat, ovšem jen ode mě, z ostatních lidí respektovala přítomnost pouze mého manžela a syna. Začala chodit za mnou jako stín.

Povídání o Medvídkovi - 1. část aneb Medvídek se představuje

Tato fotka je také na ceduli Zahrada u Medvídka.

V květnu se definitivně přestěhovala na náš pozemek a já nechala vyrobit plechovou ceduli s její  fotkou Zahrada u Medvídka, aby všichni viděli, že Medvídek  není žádný bezdomovec, ale náš mazlíček. V létě jsem někdy chodila na zahradu rovnou po noční a spala v chatičce. Medvídek dovnitř moc nechtěl. Nechávala jsem pootevřené dveře a viděla, jak nesměle nakukuje. Vstala jsem, popadla Medvídku, strčila k sobě do postele a přikryla peřinou. Medvídek vytřeštil oči a ani se nehnul. Ležel se mnou celé dopoledne a vrněl jako kolovrátek.  Od té doby pokaždé, když jsem ráno šla spát, automaticky do postele skákal sám.

Jak Medvídek ke štěstí přišel - 1. část aneb Medvídek se představuje

Medvídek na stole s myškou.

Lidi z okolí nadšeně pozorovali Medvídkovu proměnu. Většina z nich ho nemohla poznat, poněvadž z důvodu pravidelné péče zmohutněl, má nádhernou srst a nepůsobí jako věchýtek, nýbrž jako sebevědomá kočka. Chodí po zahradě pomalu a rozvážně, rychle se rozeběhne, jen pokud zahání kočičí vetřelce nebo když  mi skáče téměř dvoumetrovými skoky přímo do náruče.

Medvídek nám dělá radost, ale přináší i starosti. Co s ním bude v zimě?

 

 

Pokračování příště. Děkuji všem, kdo jste podporovali Medvídka na fc, když jsem ho učila procházet elektronickými dvířky.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.