Suterénem Akademie věd ČR vede vlevo průchod z Národní třídy do Divadelní ulice. Léta jsem tudy procházela, když jsem si vedle v trafice koupila čtvrteční noviny. Chodba byla nevábná, opuštěná a tmavá, místy páchnoucí močí, po levé straně průhledy do ulice. Před sestupem dolů po schodech jsem se vždy rozhlédla na všechny strany, křečovitě přidržela kabelku u těla a ostražitě prošla. Pořád jsem se ohlížela, zda za mnou někdo nejde – hlavně rychle zase ven na světlo…
Před několika dny jsem po dlouhé době opět vyrazila známou cestou pasáží – a zprvu mě napadlo, že jsem se spletla a ocitla se někde jinde. Ale jinde jsem být nemohla, tak jsem pokračovala. Uvítala mne klidná hra na klavír, to jsem nečekala. Z nehostinného průchodu se stala útulná záležitost, podél stěny světlé stolečky, lavice a židle, na stěnách moderní výtvarné práce – snad mladých výtvarníků? A hlavně klid… Jedná se pravděpodobně o kavárnu s občerstvením, neměla jsem čas pátrat po detailech, ani si něco dát a posedět.
Jen jsem šla a fotila momentky napravo, nalevo…
Cesta pasáží mne potěšila, najednou jsem měla dobrou náladu a úsměv… A to je také hodně.
Ve srovnání s jinými „projekty“, třeba na několik metrů vzdálené křižovatce na nábřeží, se mi zútulnění chodby moc líbilo.
Přikládám několik momentek pro ilustraci.