Tuto fotoreportáž jsem tak nazvala proto, že když jsem uviděla, co s přírodou dělá nedostatek vláhy, smutno mi opravdu bylo. V pátek odpoledne jsme si, jako už tolikrát, udělali procházku s pejsky na Střížák. Už když jsme vystoupili z auta, bylo tam takové divné klima. Nepohnul se ani lístek, vzduch byl těžký a dusný, a co bylo zvláštní, bylo tam absolutní ticho. Prostě nic. Byl to takový ten klid před bouří. Je pravda, že se od Teplic dost zatahovalo, ale my jsme pokračovali k rybníku. A tam jsem ten smutek pocítila. Za celou dobu, co tam jezdíme, nebyl rybník tak vyschlý, jako letos. Vypadalo to, jako by tu vodu někdo odsál.
Nepotkali jsme ani žádné lidi, jen slečnu s pejskem. Byl moc hezký, tak jsem si ho, s jejím dovolením, vyfotila. Radost mi udělaly rostliny. Spoustu let jsem neviděla trnky, tady jich bylo opravdu hodně. A kdybych sbírala šípky, jako v dětství s babičkou, šla bych na ně na kopec.Těším se, až dozrají, bude tu krásně červeno.
Samozřejmě, že jsem fotila, ale ono bylo zvláštní i světlo. Přesto vám nabízím procházku, podívejte se, co příroda umí. Přeji příjemné babí léto.
