Že je Dlouhá dlouhá, se můžete přesvědčit pohledem ze silnice nebo z některého z okolních vrchů. Já nabízím pohled z Mlýnského vrchu u Libčevsi. Dlouhá je jedním z těch sympatických vršků, ve směru od Kozlů je zalesněná a z pohledu od jihu je to holátko. Nevede na něj žádná turistická značka.
Rozhodly jsme se s kamarádkou pro výlet na Dlouhou a vystoupily z autobusu na návsi v Kozlech. Nevěděly jsme, kudy se na Dlouhou dostanem, a zajásaly jsme hned za vsí při pohledu na cestu, vedoucí poli směrem k Dlouhé. Myšky nám vesele poskakovaly pod nohama a cesta nás dovedla někam, netušily jsme přesně, kam. Usoudily jsme, že pokud chceme přejít Dlouhou po hřebeni, jsme na opačné straně, než bychom potřebovaly být, abychom mohly pokračovat do Jablonce a na Číčov. Podařilo se nám sedlem přejít na holou stranu a cestičkou pod táhlým svahem jsme se dostaly do správného místa, odkud jsme začaly pozvolna stoupat k vrcholu. Tam jsme s překvapením našly bytelnou sedací soupravu, odolávající větru dešti. Vybalily jsme svačinky, pod modrou oblohou chytaly baboletní paprsky, klábosily a hleděly na utěšenou krajinu pod námi, zahalenou do nepříliš fotogenického oparu.
Batůžky nám splaskly a my jsme se vydaly dál a Dlouhou podle plánu přešly. Cesta na druhé straně nás svedla do Jablonce a odtud je už jen kousek do Hořence a na Číčov nad ním. Cestou jsme splasklé batůžky naplnily hruškami a pak už spěchaly na autobus.
Celou trasu, měřící jen asi 5-6 km, jsme šly půl dne. A víte, že jsme neměly vůbec žádné výčitky? Ten výlet totiž nebyl o ujitých kilometrech, ale o podzimní pohodičce dvou kamarádek, které se neviděly celé léto a měly si o čem povídat. Dlouhá byla příjemným cílem setkání. Já si můžu odškrtnout další zdolaný středohorský vrchol. A jak je vlastně Dlouhá dlouhá? No tak akorát!
