Nic proti tomu, ale je více než zřejmé, že se zaměřují hlavně na postavy a události z tohoto a minulého století a bezdůvodně opomíjejí spoustu dalších osobností, které mají i dnes zásadní vliv na formování duší našich dětí. Jednou z nich je i večerníčkový Rumcajs.
Tento článek shrnuje výsledky mých dlouholetých výzkumů a snaží se vyplnit závažnou mezeru na informačním trhu. Takže: Jak to tedy vlastně bylo s Rumcajsem a má ještě co říct k dnešku?
Postava loupežníka Rumcajse je opředena řadou legend, které se jí snaží dodat gloriolu jakého lidového, ryze českého hrdiny, který bohatým bral a chudým dával. Tyto legendy našly živnou půdu i v zahraničí, například polská Wikipedie o Rumcajsovi píše:
Rumcajs pochodził z Jiczyna i był z zawodu szewcem; rozbójnikiem został z życiowej konieczności. Miał żonę Hankę (w czeskim oryginale Mankę), a także synka Cypiska; nie rozstawał się z charakterystyczną strzelbą. Cała trójka mieszkała w jaskini w Rzacholeckim Lesie. Wrogami Rumcajsa byli Książę Pan i Księżna Pani; wokół tego konfliktu toczyła się fabuła…
Historické prameny však říkají něco jiného. Tak především není pravda, že byl Rumcajs Čech. Jak už jeho jméno napovídá, byl to zkrachovalý optik – alkoholik z Jeny (Rum-Zeiss), tedy Němec jako poleno. Ostatně v řeči, kterou v televizních večerníčcích mluví, lze občas poznat češtinu jen s obtížemi.
Nepotvrdilo se, že by Rumcajs bral bohatým a dával chudým, i když první část této teze lze do jisté míry akceptovat, protože chudým po zrušení roboty a vynalezení daně z přidané hodnoty nebylo vcelku co sebrat. Lze však důvodně pochybovat o tom, že by chudým rozdal vše, co sebral bohatým. Z kořisti si určitě srážel značný podíl na svou údajnou provozní a správní režii, který drze uplatňoval ve svých daňových přiznáních.
Rumcajsova ševcovská živnost je sice nepopiratelná, sloužila však ve skutečnosti jen jako krycí firma pro praní špinavých peněz z jeho hlavní činnosti – loupežnictví. Z písemností v archivu jičínského berního úřadu lze navíc vydedukovat informace o Rumcajsových rozsáhlých daňových únicích, a to zejména v oblasti spotřební daně z borových šišek a jiného paliva. Jen již tehdy příslovečná lenost a tupost berních úředníků zabránila jeho trestnímu stíhání.
Naprosto zavádějící je informace, že Rumcajs odešel do lesa „pro urážku starostenský nohy“, kterýžto čin mu dodal aureolu disidenta. Nebylo to však z ideových pohnutek, ve skutečnosti se snažil vyhnout popotahování za to, že jednou v opilosti urazil nohu jakési sochy stojící před jičínskou radnicí, čímž způsobil škodu 5 zlatých a 15 krejcarů rakouské měny.
Legendy se zhusta snaží zakrýt pravou podstatu historických postav. Je tomu tak i v případě Rumcajsových kompliců. Zářným příkladem je jistý podvodník ČEZ Ilko, který byl díky svému vlivu transformován na vodníka Česílka. Průhledné je maskování sumce Holdegróna, což byl ve skutečnosti holding se sídlem v Grónsku, založený Rumcajsem za účelem pohlcení malých rybek na vznikajícím kapitálovém trhu. Bílý kůň, kterého používal ke krytí svých pochybných operací, je v legendách uváděn pod falešnou identitou jako jelen.
Ani Rumcajsův osobní život není prost pochybností. Obýval jeskyni 1+0 v nyní restituovaném lese Řáholci, do níž zjevně neoprávněně vnikl a neplatil nájemné, a to ani regulované. Lze důvodně předpokládat, že i dřevo, jímž tuto jeskyni vytápěl, pocházelo z nelegálních zdrojů, nad čímž zkorumpovaný hajný Robátko přimhuřoval oči.
V dochovaných dokladech není zmínka o tom, že by se kdy oženil. Jeho ženu Manku lze proto nutno pokládat pouze za konkubínu a o manželském původu synka Cipíska (doma zvaného mazlivě Cip) nemůže být ani řeči.
Tvrzení, že Rumcajs jako přesvědčený humanista střílel žaludy, je nutno brát s rezervou. Spíše jde o nepochopení důsledku toho, že jednou mu nabitá pistole v kapse spustila. Tomu by odpovídala i skutečnost, že měl jen jednoho potomka, což byl ve století páry při absenci televize a antikoncepce jev nevídaný.
Ani tvrzení, že Rumcajsův plnovous obývaly včely, se nezakládá na pravdě. Šlo o zcela jiný, byť také štípající hmyz, dislokovaný navíc poněkud jinde, než na bradě.
Rumcajsův konec legendy nelíčí. Je však zjištěno, že svých (jeden čas nemalých) výnosů z loupežnické činnosti pozbyl díky nešťastným burzovním spekulacím v době války, již zvedli ševci o červenou sukni. Rumcajs, pozbyvší nelegálně získaných prostředků, stal se výběrčím mýta na dálnici v Kopidlně, kde zúročil své bohaté zkušenosti z předchozí profese.
Poťouchlé tvrzení, že Rumcajs se stal na stará kolena zahradníkem jako jeho předchůdce Babinský, je nutno odmítnout; v žádné detektivce není jmenovitě zmíněn jako vrah.
Rumcajsovi potomci pak dosáhli vysokého uznání ve službách bývalé Státní plánovací komise a najdeme je i dnes v různých státních i soukromých institucích.
Co říci závěrem? Úzkoprsým idealistům by se mohlo zdát, že po odhalení těchto skutečností by Rumcajs neměl být pokládán za vzor pro naše děti. Pravý opak je však pravdou! Po odstranění nánosu legend a mýtů vyvstává před námi Rumcajs jako osobnost, která by víc než dobře zapadla i do současné společnosti. Jen by asi díky své historické averzi ke knížeti pánu nevstoupil do TOP 09.
Poznámka: Tento článek je recyklát mého původního článku, který jsem před časem publikoval na kamarádově webu.
