Před čtvrt stoletím jsem zjistila, že si budu muset nechat prodloužit ruce, nebo předepsat brýle, protože psaný text jsem na běžnou vzdálenost viděla rozmazaně. Volba byla jasná, šla jsem k očnímu lékaři a dostala brýle na čtení. Návštěvu této ordinace jsem si mnohokrát zopakovala, protože jak naskakovala léta, zvyšovala se i potřebnost zvýšit počet dioptrií na blízko a tyto potvůrky se ozvaly i na dálku.
Před rokem jsem konstatovala, že musíme koupit novou televizi, neboť té staré odchází obrazovka. Manželovi se moje plány nezdály, že prý nic nepozoruje a doporučil mi, abych si u očaře ověřila, že na vině není přístroj, ale moje oči.
Měl pravdu. Jenže když při zkoušení vyššího počtu dioptrií jsem stále viděla rozmazaně, lékař pojmenoval stav mých očí: máte šedý zákal, k tomu váš věk, více dioptrií nepomůže, doporučuji operaci. Nerozmýšlela jsem se ani vteřinu, ihned jsem souhlasila a z ordinace odešla s doporučením na vybranou oční kliniku. Nebudu popisovat průběh operace, výsledek mě okouzlil. Připlatila jsem si, takže brýle na dálku nepotřebuji. Na blízko ano, a častokrát jsem litovala, že jsem škudlila a nepřidala si, abych potřebovala jen brýle sluneční. Ale i tak jsem nesmírně spokojená. S jednou vadou. Když jsem uklidila koupelnu a chromové části se blýskaly jako brilianty v ostrém světle, neprozřetelně jsem si nasadila brýle na blízko a dodnes nevím, proč jsem to udělala. Pohled přes dioptrie odkryl šmouhy, které oko bez skel nevidělo. Stal se ze mě "bystrozraký"! Možná uvidím i to a tam, o čem se mi nesnilo.
Nedávno mě začal trápit další smysl. Zaléhalo mi v uších, každé ráno jsem špatně slyšela a když nedoslýchavost dosáhla bodu, kdy jsem málen neslyšela vlastní dech a nepomohly ani doporučené kapky z lékárny, objednala jsem se k ušnímu. Ten prohlásil, že se jedná o banalitu, obě uši propláchl a při zkoušce, kdy jsem měla opakovat slova vyřčená sestrou, jsem obstála na výbornou. Po odchodu z ordinace jsem na ulici i doma zjistila, že mám uši vyčištěné tak důkladně, že všechny zvuky najednou slyším velmi výrazně, až jsem si začala říkat, že mě doslova obklopuje akustický smog. Rádio jsme tlumila, manžela žádala, aby nekřičel, přestože tvrdil, že mluví stále stejně hlasitě. Telefon najednou řval na plné kolo, kolegové v práci byli hluční, zvuk klaksonu auta mi rval obě uši.
To jsem to dopracovala. Očima vidím skoro až za roh, na jaře možná uslyším trávu růst, ještě že nos mám v pořádku. Po jeho vyčištění dalším lékařem bych pak mohla ve stylu pohádkové postavy poukazovat na to, že čichám, čichám člověčinu. A to bych tedy opravdu nechtěla zažít. V každém případě, posílám virtuální poděkování lékařům, kteří mi pomohli vrátit některé smysly nejen do původního stavu, ale zlepšit je na míru velmi příjemnou.
