V roce 2000 jsme navštívili výstavu Toyen v domě U Kamenného zvonu. Myslím, že to byla první ucelená retrospektiva spojující pražské i pařížské období této avantgardní malířky. Stoupali jsme po úzkých schodech galerie opakovaně, protože v hloubce její tvorby jsme se poněkud ztráceli.
Následovala skromnější výstava Vidím, neboť je noc v Museu Kampa v roce 2015.
Nynější velkorysý výstavní projekt ve Valdštejnské jízdárně s názvem Toyen. Snící rebelka je výsledkem spolupráce Národní galerie Praha s Hamburger Kunsthalle a Musée d’Art Moderne de Paris – Paris Musées a poprvé v historii se představí ve třech evropských městech. Díla jsou zapůjčena z českých a evropských muzeí i soukromých sbírek.
U příležitosti výstavy byl vydán rozsáhlý bohatě ilustrovaný katalog, na jehož přípravě se podíleli autoři mezinárodního významu. Zároveň bylo připraveno mnoho doprovodných akcí reflektujících mimořádné postavení Toyen v kontextu světové výtvarné tvorby.
Výstava je koncipována chronologicky a rozdělena do časových úseků v závislosti na etapách směřování Toyen. Zároveň však vyzdvihuje důležitá témata, která se objevují průběžně v celém jejím díle, například erotiku či alchymii. Ukazuje nejen obrazy a kresby, ale i bohatou ilustrační tvorbu; je autorkou 500 knižních obálek.
Důraz je kladen také na zásadní spolupráci Toyen s přáteli jak z pražské, tak pařížské surrealistické skupiny, ať již to byli malíři či básníci Jindřich Štyrský, Jindřich Heisler, André Breton, Benjamin Péret, Radovan Ivsic, Annie Le Brun a další.
Výstava poskytuje návštěvníkovi 80 minut k niternému propojení s dílem nevšední umělkyně. Každé její tvůrčí období je svébytné, ryzí, naléhavé svou osobitou poetikou. Často bolavé - zmrzačené hračky jako symbol války, vášnivé, kontroverzní. K sugestivním tématům patří ženy a jejich postavení ve světě mužů.
Život Toyen je zahalen mnoha tajemstvími stejně jako její tvorba.
S respektem jsem vstoupila do světa imaginace a spolu s ostatními návštěvníky napříč generacemi vzdala hold Toyen. Je s námi napořád.
O Toyen
Narodila se jako Marie Čermínová v roce 1902; významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení Devětsil. Roku 1925 odjeli do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci.
Malířka přijala pseudonym Toyen, stala se členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda. Po návratu z Paříže se v roce 1934 stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR (společně s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem, Vincencem Makovským či Vítězslavem Nezvalem aj.). Blízká si byla s Jaroslavem Seifertem a Adolfem Hoffmeisterem.
Během nacistické okupace Jindřich Štyrský zemřel,vToyen se stáhla do ústraní. Po vyhlášení platnosti norimberských zákonů na území protektorátu se v bytě Toyen v pražské Krásově ulici ukrýval surrealista Jindřich Heisler, který byl židovského původu.
Na jaře roku 1947 spolu s Jindřichem Heislerem opustila Československo a natrvalo se usídlila v Paříži, kde roku 1980 zemřela.
Zdroj: Wikipedie, Národní galerie Praha
