Babi, mami, naučte mě plést. Ta věta zaznívá čím dál častěji. Na internetu jsou hojně navštěvované stránky s radami a videokurzy na různé ruční práce. Kdo nemá někoho, kdo by poradil a naučil, využívá právě tento způsob. Žijeme v době velkého návratu k ručním pracím. Je to jev, ke kterém se už vyjadřují i psychologové. Dá se totiž za ním hledat mnohem více než jen touhu uplést si nový svetr. Ta je totiž zpravidla podružná, nepodstatná. V této době ani tak nejde o svetr, ten si můžeme kdykoli koupit a zpravidla jich máme spoustu. Jde o to dostat se do pohody, oprostit se od okolního světa, který se čím dál více lidem jeví příliš rychlý, technický, nepřátelský.
Jeden zahraniční výrobce vlny dělal prostřednictvím internetu rozsáhlý průzkum mezi svými zákaznicemi. Ptal se jich, proč pletou, háčkují, vyšívají a podobně. Ženy často uváděly, že je ruční práce odvádějí od stresu, úzkosti, přinášejí jim pocit pohody, ba přímo štěstí. Mnohé tvrdily, že si tak zlepšují paměť, učí se koncentrovat a dokonce i řešit problémy. Sedmdesát čtyři procent účastníků dotazování uvedlo, že je ruční práce odvádějí od negativních myšlenek a zároveň je při nich napadají myšlenky nové, zajímavé, které často uplatní v práci, v jiných oblastech života.
Ne nadarmo se ruční práce už řadu let používají jako jedna z forem terapií pro lidi trpící různými potížemi. Málo se však ví, že se tento druh terapie začal využívat po první světové válce a byl cílen na muže. Přesněji na muže, kteří se vrátili s nesmírně traumatizujícími zážitky z bojů. Mnozí blyi zranění, ve velmi špatném psychickém stavu, neměli pracovní uplatnění. Ve Velké Británii jim byly nabízeny rukodělné činnosti. Mohlo by se zdát, že se drsní muži vracející se z války takové nabídce vysmějí, ale opak byl pravdou. Mnozí to brali jako rozptýlení, mnozí jako možnost malého přivýdělku, pro mnohé to byl způsob, jak si začít rozhýbávat ruce, učit se zase koncentrovat, zklidnit myšlenky, postupně se vracet do světa, ve kterém nehrozí každou vteřinu smrt.
„Ruční práce se nám osvědčily při terapiích pro lidi s psychickými potížemi,“ říká terapeutka Jana Novotná, která pracovala v několika domovech pro seniory. „Vypozorovali jsme ale ještě jeden zajímavý jev. Když děláme pro uživatele seniorských domovů různé akce, aktivity, lidé se při nich občas hašteří, zkrátka dámy vyššího věku se dovedou pěkně zhádat kvůli maličkostí. Ovšem, když jde o setkání, u kterého se plete či háčkuje, zavládne vždy klid, pohoda. Pustíme si relaxační hudbu, dámy si povídají v klidu, vysvětlují nám mladším, co a jak správně dělat. Najednou jako by se oprostily od malicherností a přestanou řešit, zda otevřít či zavřít okno nebo zda polévka byla či nebyla příliš hustá. Při ručních pracích se najednou všichni máme rádi,“ vypráví.
Proběhly studie, jejichž závěrem je tvrzení, že pletení snižuje krevní tlak a vytváří efekt srovnatelný se cvičením jógy. „Člověk se při něm dostává do stavu proudění, jeho myšlenky přirozeně plynou a u mnoha lidí to má dokonce vliv na to, že přestávají vnímat chronickou bolest či jiné zdravotní obtíže“ tvrdí Mihaly Csikszentmihaly, maďarský psycholog, který prováděl výzkum na toto téma ve Spojených státech.
Možná se někomu může zdát legrační, že někdo zkoumá něco tak přirozeného a běžného jako je pokus uplést si čepici. Jenže zároveň se jedná o jednu z ukázek, jak se společnost mění a zároveň se lidé stále vracejí k takzvaným kořenům. Potřebují pustit do svých životů to, co v nich předchozí generace běžně měly. A tak se nyní čím dál častěji stává, že se domlouvají partičky mladých kamarádek, po večerech se scházejí, společně háčkují, pletou a povídají si. Nemají u toho televize, notebooky, mobily. Prostě si dělají společné večery, podobně jako když se kdysi ženy scházely třeba při draní peří.
