Možná vás při prvním přečtení tématu napadlo, stejně jako mě, že jeho autor má na mysli věk vyšší. Ostatně, jsme na seniorském portále. Když jsem se nad tím ale trošku zamyslela, uvědomila jsem si, že může jít o věk jakýkoli. Slovo „věk“ samo o sobě, věk „an sich“ neobsahuje žádný hodnotící prvek.
Nikdy jsem nemyslela na výhodu určitého věku. Snad jen v době dětství a dospívání, kdy jsem toužebně hleděla do budoucnosti a těšila se, až budu velká. Protože pak si budu moct dělat, co budu chtít. Taky jste si to mysleli? No, samozřejmě už dlouho vím, že realita je poněkud jiná.
Dítě o výhodách dětství – bývá zvykem mluvit o dětství bezstarostném – nepřemýšlí. Je spontánní, prožívá si své radosti i svá trápení. Jistě jsou mezi námi tací, kteří své dětství a dospívání příliš radostné neměli.
Já jsem si začala užívat mládí až na vysoké škole. Dozrávala jsem psychicky a začínala rozumět sama sobě. Postupně jsem se naučila vážit si sama sebe. Zjistila jsem, že se vždy můžu na sebe spolehnout. To pro mě byla výhoda zvyšujícího se věku – i když jsem si to tak neformulovala.
Někdy lidé říkají, že závidí mladým, protože mají život před sebou. Já jsem jako starší nikomu mládí nikdy nezáviděla. Protože mně v mládí „nepatřil svět“. Protože mladí lidé nevědí, co je čeká, zatímco já mám „to své jisté“. Zní vám to trochu cynicky? Ale závist taky není nejlepší vlastnost. Rovněž nechápu, že někdo odmítá ve vyšším věku slavit narozeniny – že není co. Propána, právě ten věk! Že se ho člověk dožil!
Samozřejmě se stářím přicházejí nemoci, bolesti, ztráty, ubývá sil. O to víc si člověk ale dokáže vážit toho dobrého, co mu život ještě nabízí. Možná ne každý člověk, abych neopodstatněně nezobecňovala, ale já určitě. Přátelství. Každého hezkého dne. Možnosti dělat si, co chci. A je to tady! I jízdné je levnější. (Aspoň zatím).
V tramvaji mě mladší muži nepouštějí sednout. Nevím, jestli je to tím, že nemají dobré vychování, nebo tím, že vypadám zachovale. I když pod rouškou se věk odhaduje těžko.
Domnívám se, že k výhodám pokročilého věku patří i nabyté znalosti a životní zkušenosti. Proto se občas shovívavě usmívám nad mladými, kteří „vědí všechno nejlíp“ a nám starším říkají, co bychom si měli myslet a co dělat, a mají pocit, že do dnešního světa už jaksi nepatříme.
Přeji vám, abyste si nějaké výhody svého věku vždy našli.
