Vyhlídka se nachází v horní části Jeleního příkopu. Byla vybudována podle hradního architekta Josipa Plečnika v první polovině 20. let na místě, kde prezident Masaryk rád sedával pod staletou lípou. Později však chátrala, byla nepřístupná veřejnosti. V polovině 90. let prošla kompletní rekonstrukcí. Veřejnosti byla znovu otevřena při příležitosti derniéry velké Plečnikovy výstavy na Pražském hradě. Z vyhlídky vede cesta na terasovou vinici. Plečnik zde vytvořil místo, které symbolicky připomíná, že tady v dávné minulosti rostla vinná réva.
Místo jsem si našla na mapě a vyzbrojena, jak jsem doufala, dostatečnými informacemi, jsem se vydala na cestu. Z tramvaje jsem vystoupila u Pražského hradu. Šla jsem Jelení ulicí, avšak očekávaný vstup do Jeleního příkopu nikde. Zabočila jsem do ulice U Brusnice a po několika desítkách metrů jsem objevila na zdi plánek. Jelení příkop. Zde stojíte. Vchod-východ. Otevřeno denně od 10 hodin. Vlevo od plánku byla nenápadná laťková vrátka. Zamčená. Bylo několik minut před desátou. Chvíli jsem se tedy procházela po ulici, sešla o něco níž, kde jsem ke svému překvapení objevila Nový Svět. Když jsem se vrátila, vrátka byla stále zamčená. Stál za nimi ale voják. Na moji otázku, zda se tam může, odpověděl kladně. Dodal však: „Ještě ale musí přijít na obhlídku Policie České republiky. Jděte se zatím projít, měli by tu být každou chvíli.“ Poslechla jsem ho. Přes Nový Svět jsem vyšla k Loretě a Ministerstvu zahraničních věcí. Když jsem se asi po dvaceti minutách vrátila, vrátka byla stále zavřená a sympatický voják nikde. I vzdala jsem to a odebrala se na tramvaj. Na stanici Brusnice.
Neúspěch mě neodradil a asi po 14 dnech jsem učinila druhý pokus. Tentokrát už jsem jela a šla na jistotu. Bylo otevřeno. Sláva. Za vrátky opět voják, o něco níž další. Toho jsem se pro jistotu zeptala na cestu. Usmál se a ukázal na pěšinu vedoucí vzhůru. Podotkla jsem, že vyhlídka dole by byla blbost.
Nevěděla jsem, co mám čekat. Ale bylo mi jasné, že na město neuvidím. Zato se mi otevřely neobvyklé pohledy na Hrad a mně neznámý kostel. Doma jsem zjistila, že je to Vojenský kostel sv. Jana Nepomuckého. Pro pořádek musím dodat, že ten kamarádka znala. Bylo krásné říjnové dopoledne, stromy hrály všemi barvami. Procházku jsem si krásně užila. Vám z ní nabízím fotografie.
Zdroj: https://magazin.aktualne.cz/bydleni/architektura/prazsky-hrad-masarykova-vyhlidka
