Začátkem června jsme byli s přáteli ve Spáleném Poříčí v hotelu Brdy, kde bylo moc krásně. Tak jsme byly my čtyři vdovy naladěné na cestování, že jsme se ještě v červnu rozhodly někam se podívat a vyhrály to Lázně Bělohrad.
Objednaly jsme si týdenní pobyt na konec června, abychom ještě stihly výletování do začátku prázdnin. V červenci nás už čekaly zase jiné záliby i starosti, však to babičky dobře znáte.
S umytým autem i naloženými kamarádkami jsme nadšeně vyrazily k našemu cíli. Zvolala jsem radostně - na Bělehrad a vyjelo se. Naše sehraná čtyřka - Jiřka, Zdenka, Maruška a já, dorazila v pořádku do cíle, po vyložení zavazadel a děvčat jsem zajela na hlídané parkoviště a oddech mohl v plné kráse začít. Pokoje nádherné, ale hned nás hnali přes celé lázně k lékařce na vstupní prohlídku. Samosebou, že jsem měla po té honičce vysoký tlak, lékařka mě přísně zkoumala a já jsem si pomyslela - to že je ten relax, když se ze mě udělá nemocná bytost? Syndrom bílého pláště na mě spolehlivě vždy zapracuje. Naštěstí i nepříjemným věcem je jednou konec a na nás čekaly už jen samé hezké zážitky.
Výborné ubytování, krásná příroda okolo, i naše chuťové buňky si přišly na své. Každý den jsme měly nějaké procedury, sjednotily jsme si je, abychom si pak až do večera mohly určit náš další program. Navečer jsme si chodily zahrát žolíky do společenské místnosti, tam jsme také měly zážitek. Jacísi seladoni nás začali balit, koukali nám do karet, zvali na vínko. Ale my jsme vybíravé, tak hledali jiný poddajnější objekt a také za chvíli k nim přisedly dvě dámy a už se rozjeli. Jiřka mi řekla, že prý takhle to v lázních chodí, vyhodit si z kopýtka.
Procházky v Lázních Bělohrad jsou krásné, samá zeleň, tůňky, jezírko, opravdu jsme byly uchvácené krásnou přírodou.Jak jinak, projely jsme i okolí, byly jsme v Hořovicích, v Jičíně, protoulaly jsme se pěšky po okolí městečka, mlsaly jsme v cukrárně, kiosek jsme měly kousek od naší lázeňské budovy a chutnalo nám tam pivo i vínečko. Ještě zmíním návštěvu Marušky N. a Jarky H., které za mnou přijely a bylo moc hezké se s nimi vidět. Sice ten den i pršelo, ale nám to vůbec nevadilo.
Týden uběhl jako voda a my se zase chystaly k návratu. Už nyní si říkáme, kam v novém roce opět vyrazíme. A určitě jsme si smíchem, humorem a pobytem v přírodě opět prodloužily svůj život. Vždyť s úsměvem jde opravdu všechno líp. Úsměv na tváři ať nám všem září!
