Po třetí posilovací dávce spím v noci téměř o 2 hod. méně. Zapínám topení a lezu zpátky do postele rozčilený z toho, že v 6 hodin ráno se ještě nikde nesvítí. Pí dr. mne po telefonu ujišťuje, že nejsem sám a že po cca 2 měsících by se můj spánek měl upravit k lepšímu. Sleduji v leže ranní zprávy a ke svému zděšení zjišťuji, že už si s komentátory a politiky povídám. Nejsou to žádné lichotky, ba právě naopak !
Pasáž o průběhu ranní toalety ohleduplně vynechám, jen ten pohled do zrcadla v koupelně mě hodně zdeptá. Lehká snídaně a první káva mě trochu " nastartuje " a já se hlasitě chechtám u sledování nekonečného seriálu MASH. Okolo deváté jdu do práce / rozuměj k počítači /. Na jeho " vítejte " mu slušně poděkuji. Je to můj stálý přítel, bez kterého si v podstatě nedovedu představit svůj spokojený život. Rychle mažu většinu e-mailů a hlavně pak ty, které mně vyhrožují, že pokud je nepřepošlu dál .... no však to dobře znáte !
" Íčko projedu od hlavy až k patě ", jedině, na co nemám sílu číst, jsou některé " sáhodlouhé " příspěvky. Jak se blíží desátá hodina, začínám být lehce nervózní a přesunuji se do kuchyně. Dnes mám totiž velký den ! Budu vařit jelení guláš ! Vybral jsem si " chlapský recept " a začínám připravovat potřebné suroviny. Z mrazáku jsem včera přesunul 1. 350,- kg nádherného tmavě červeného masa do lednice, a tak jeho naporcování mně při mé pomalosti trvá hodně dlouho. Adekvátně k jeho váze krájím 6 velkých cibulí, loupám a drtím česnek, připravena je ostrá paprika, olej, sůl, drcený kmín, hladká mouka, rajský protlak, pikantní marmeláda a 0,7 L hustého španělského vína. Vůbec nechápu, že moje manželka začíná přípravu oběda tím, že zapne plotýnku na sporáku a teprve pak krájí cibuli atd. To já stojím u sporáku jak voják na stráži a za chvíli je dřez plný použitých talířků a ostatního nádobí. Výsledek je famózní ! Když rozpočítám náklady na počet porcí, vyjde jeden plný talíř na cca 40 Kč,- a já " nakrmím jak naše mladé, tak i mou manželku ", která mě poprvé za vaření pochválila. Další krabičky dávám do mrazáku a kromě toho mám na dva další dny postaráno o skvělý oběd. Horu nádobí, včetně obrovského hrnce, nechávám " odpučet " ve dřezu na večerní čas. To je jedna z výhod mého bydlení single.
Po obědě začíná dlouhá siesta s druhou kávou. Časopis mně po chvíli padá z rukou na koberec a já doháním vsedě spánkový deficit. Ve 14 hod. už stojím " pod ocasem " a vyrážíme s kamarádem pěšky přes " Staromák " a Karlův most do naší " svatyně " na točenou tankovou " plzeň ". Po takovém obědě si výjimečně dopřávám 3 piva, i když vím, že nedělám dobře. Z metra jdu domů se zpoceným čelem a toporným krokem, boty si rozvazuji již ve výtahu a bundu házím na koberec, abych to na poslední vteřinu stihl. Jsem lehce " rozhozený ", ale nějaký vnitřní hlas mně napovídá : " Vašíku, tak teď si udělej kafíčko a vyndej si z lednice tu pomázánku. Až půjdeš zase na záchod, zastav se ve sklípku pro rajčátka. Ne, to pivo už z lednice nevyndávej ! "
Večer " čučím " na zprávy, střídavě usínám a vyberu si z bohaté nabídky programů nějaký film či sport. Současně se těším na další den svého seniorského života !
P.S. Přiložená fotografie je z toho hrozného období, kdy byla naše " svatyně " uzavřena. Bouchal jsem silně a dlouho, ale bez výsledku !
