Psal se magický rok 2000. Byli jsme ještě poměrně mladí a vyrazili jsme se skupinou kamarádů na zahraniční pobyt. Bylo nás asi patnáct spřízněných duší, a nějakým způsobem jsme se dostali do autobusu Pražáků, kteří se vydali Karosou bez klimatizace za krásami moře a historickými památkami do vzdáleného Portugalska.
Projeli jsme Německem, přes Francii a tam v podhůří Pyrenejí jsme se zastavili na prohlídku poutního místa Lourdes. První setkání s mořem bylo ještě ve francouzském městě Biarritzu, kde jsme strávili naši první noc. Další den jsme projeli rovinatou krajinou Španělska až do našeho místa ubytování, zase poutního místa, Fatimy. Odsud jsme každý den vyjížděli za nejznámějšími památkami Portugalska. Navštívili jsme i nejzápadnější výběžek Evropy Cabo de Roca s jeho skalnatým pobřežím, které opavdu není vhodné ke koupání. Jako místo ke koupání nám naši průvodci vybrali městečko Nazaré. A tady začíná náš příběh:
Jednou v sobotu večer, za pár měsíců po návratu z této cesty, jsme se s manželem vrátili ze zdravotní procházky s naším prvním a posledním pejskem Bakulou. Najednou se několikanásobných zvoněním rozezněl náš telefon. Napřed volala dcera z Děčína: "Vy jste se nedívali, taťka byl v televizi?" "Co by tam dělal?" "Byl v Neváhej a toč". Další telefony byly od kamarádů z dovolené. "Viděli jste se v televizi?" "Ten kameraman z Prahy nás natáčel, jak jsme se koupali v moři, vyhrál kameru a postoupil do finále".
Když jsme potom tento klip viděli ve finále, vrátily se nám dramatické vzpomínky. Soutěžní video začínalo tím, jak mě jedna vlna spláchla do moře. Záběr byl ale z větší dálky. Kameraman zavětřil a přišel blíže. To zrovna do moře vstupovala naše kamarádka Zdenka s hustým drdolem z vlasů do půl zad. Před tím nám v autobuse sdělila, že je má čerstvě umyté a že bez fénu je sušila skoro dvě hodiny. Přišla vlna, ta ji podrazila nohy a ona se tím drdolem zabořila do písku. Její obětavý manžel přiskočil a pomohl ji postavit se na nohy. Vtom přišla další vlna a do písku se svorně zabořili hlavou oba dva. Pro jistotu se po čtyřech odplazili do bezpečí. Toto video zakončil svým posměšným výrazem a mávnutím ruky můj manžel, který jako jediný zbabělec koupání vzdal a pozoroval nás z břehu. Detailní záběr na jeho obličej byl takovou tečkou.
Pan kameraman z Prahy nakonec vyhrál celý ročník této soutěže a za odměnu jel na nějaký lukrativní zájezd. My ostatní herci stále čekáme na nějaký honorář.
Video máme doma natočené na videokazetě, ale bohužel, už si ho nemáme na čem přehrávat. Snažila jsem se ho dohledat v archivu ČT, ale nebyla jsem úspěšná. Bylo to vysíláno asi v roce 2001. Ještě jednou jsme ho viděli v nějakém vzpomínkovém pořadu.
