Když se po sametové revoluci cestovat mohlo, moje první myšlenka byla "chci vidět Řecko". Byli jsme tam potom mnohokrát. První byl ostrov Lesbos, potom Zakynthos, tam jsme byli čtyřikrát, je tam bezkonkurenční moře, nejsme totiž nijak zdatní plavci, moře je tam klidné a dlouho mělké. Potom jsme byli na Krétě, ve Stalide, tam jsme byli třikrát, večer chodili mezi obchůdky, mám ráda ten ruch a atmosféru, vyhovují mi spíš rušnější letoviska. Pak jsme byli v Rethymnonu, chodili do města cestou kolem moře, lemovanou palmami.
Na Korfu jsme byli v Agios Gordis, tam co je dračí skála. To mě trochu zklamalo. Malé letovisko a neustále obrovské vlny. Když jsme pak jeli na výlet, zjistili jsme, že jinde to tak není, že jsme si jen špatně vybrali. Skákat ve vlnách vás baví tak dva dny, plavat se nedalo, jehož jsem špatně skočila, spláchlo mě to až na dno, manžel mě sice okamžitě vytáhnul, ale zbytek dovolené jsem trávila u bazénu.
Od té doby pilně dbám, aby byl uveden pozvolný přístup do moře. Ale to je jediný negativní zážitek za celá ta léta. Ještě jsem zapomněla na zážitek na Krétě, četla jsem knihu o ostrově, kam vozili malomocné, tak jsem využila možnosti se tam podívat v rámci výletu. Byl to velmi silný zážitek, ještě tam jsou domy, kde lidé žili, většinou tam prožili celý život. Než v roce 1957 našel jeden lékař lék na malomocenství a dnes je to už jen památka.
Když jsme byli v Nei Pori, jeli jsme na výlet do Athén, nikdy jsme nemyslela, že se někdy projdu po Akropoli, a uvidím na vlastní oči výměnu stráží, což je úžasný zážitek, když stojíte od té podívané jen kousek. V průběhu let jsme byli i na Chalkidiki, na ostrově Tassos, Moje srdcovka je Lefkada, tam se mi líbilo moc, byli jsme v Nitru, přímo proti ostrovů Skorpios, kde kdysi pobýval pan Onassis. Jeho socha je v nedalekém přístavu, kudy vede cesta mezi krámky, samotný přístav je plný osvětlených výletních lodi. Nesmím také zapomenout na Rhodos. Tam jsme byli dvakrát, podruhé ve starobylém městečku Lindos, kde je úžasná atmosféra.
V Chorvatsku jsme byli jen jednou, v Dalmacii, viděli starobylá města, ale k srdci mi nepřirostlo. Pak je také zajímavá dovolená v Itálii na ostrově Ischia, kde jsou termální lázně, i termální bazény skoro u každého hotelu a také krásné moře. Z Neapole jsme jeli na výlet na Vesuv, a do města zničeného sopečným vybuchem v r. 79. Byl to úžasný zážitek, ale i poněkud traumatizující. Pompeje je úžasná ukázka vyspělé civilizace.
Prostě těch zážitků z cestování mám hodně, překazil mi to až covid. Nejsem už nejmladší, ale chtěla bych ještě alespoň jedenkrát vidět moře. A jak se říká, Řecko, tam je všecko.
