Vše patří k životu. Nejsem bábovka. Snažila se mě psychoterapeutka uspat, ale nešlo to. Prý jsem silný člověk. Někdy smutním, i když dobře spím, ale prožívám to ve snu. Odmítám prášky, alkohol, drogy a další náhražky. Já nechci místo smetany rostlinný tuk. Tvrdím, že bolest si má člověk prožít a ona odezní jako umíráček na kapličce. Já se z toho vypíšu.
Mám 3 děti. Dva syny a dceru. Ten starší má dcerku, nádhernou blondýnku s velkými modrými kukadly. Je tmavovlasý a modrooký. Působí na ženy jako mucholapka na hmyz. Jenže upnul se na dceru a vztahy odmítá. Dítě má ve střídavé péči a žije jen pro něj. V 42 letech zamkl své srdce lásce. Ženám přestal věřit, raději bude sám? Smutním poprvé.
Druhý syn má hezká dvojčata. Dvanáctileté slečny. Dělají mi radost a jsem na ně pyšný. Odešel od nich za jinou. Moc si nepolepšil. Nakonec ho vyhodila. Vztahy se mu nedaří, profese ano. Zůstal sám. Rodinu již odmítá založit. Smutním podruhé.
Nejmladší je dcera, jak se narodila, tak jsem slavil až do rána. Vystudovala VŠ humanitární práci, mluví vícero jazyky. Jezdí zachraňovat lidi po celém světě. Měla vztah, který trval 5 let. Hoch čekal, že založí rodinu a ona se k tomu neměla, tak ji opustil. Myslím si, že se od ní vnoučat nedočkám. Smutním potřetí.
Já jsem se ženou přes 40 let, už jsem kmet, života si užívám, ale i ten smutek prožívám. Věřím, že se to časem změní. Jsem totiž životní optimista.
