Dlouho jsme tenkrát přemýšleli, kam na dovolenou. Moc peněz jsme neměli, abychom vyrazili za hranice všedních dnů, a tak jednou povídám: Zkusím zažádat na ZV ROH, jestli by jsem nedostal nějakou tuzemskou rekreaci. Moc jsem v to sice nedoufal, jelikož jsem nebyl tzv. dobře zapsán, ale nikde jsem od ROH nebyl, tak jsem si říkal, co kdyby. No a světe div se, vyšlo to.
Dostali jsem rekreaci v jižních Čechách, kousek od Domažlic. Říká se tam tomu Babylon. To zde píši, aby si někdo nemyslel, že jsem dostal dovolenou v Mezopotámii. Ne, bylo to také dolů, na jih, ale do chodského kraje. Ubytováni jsme byli v normálním, prostě zařízeném 3-lůžkovém pokoji v zotavovně Šumavanka. Nejmladší syn, David, spal se mnou.
Dny pomalu plynuly a mě přepadla nějaká viróza. Byla mi zima, měl jsem teplotu. Pěkné nadělení. Venku teplo, akorát na koupání a já s horečkou. Byl tam s námi nějaký pan Kosík z Prahy, říkali mu pane doktore. Dnes si uvědomuji, že ani nevím, čeho byl doktor. Metody léčení měl však svérázné. „Pane Matoušku“, povídá, “všechno je jen otázka sugesce“.
Nevěděl jsem co nebo jak to myslí. “No, musíte si říkat nemám teplotu, nemám teplotu a bude vše v pořádku“. Abych řekl pravdu, bylo mi to divné, ale všechno se má zkusit, tak jsem jeho metodu opravdu zkusil a jelikož bylo počasí na koupání, vyrazili jsme všichni čtyři na koupaliště. Je pravda, že když jsem vlezl do vody, byla mi zima a třásl jsem se tak, že se kolem mě dělaly vlnky! Ale co, nemám teplotu, nemám teplotu, tak mi to říkal pan Kosík. Párkrát jsem si to zopakoval a šel se vyhřát na sluníčko. Přeci nezkazím dovolenou rodině. Večer mi však teplota šla nahoru. Manželka sehnala od někoho aspiriny. Večer jsem si vzal dva, ráno jeden a v průběhu dne ještě další. Opravdu mi to pomohlo.
Za dva dny jsme potkali doktora Kosíka, který, když mě viděl, hnal se ke mně a jal se mě vyptávat na zdraví. Na jeho otázku jsem odpověděl, že nemoc je pryč, načež jeho odpověď ani jiná být nemohla a povídá: “No, co jsem Vám říkal? Je to otázka sugesce“.
No, nechali jsme ho při tom. Ať si myslí, že mě jeho metody uzdravily. Je to přece otázka sugesce.
Na závěr svého příspěvku se omlouvám, že tento není doprovázen fotografií, či dokonce fotografiemi. Ač se mi to nestává, fotoaparát jsem tehdy nechal doma a tak "obrázky" z dovolené tentokrát nebyly. Musíte vzít za vděk pohlednici z internetu. Ještě jenom dodám, že Šumavanku by jste již marně hledali, neboť v devadesátých letech vyhořela.
