Tak nevím, přemýšlela jsem o tom a snažila se to rozlišit. Sen může být to, o čem se mi zdá, když spím. Většinou ale netoužím, aby se mi to vyplnilo, protože buď si pamatuji jenom útržek, nebo je to sen, který bych prožít nechtěla.
Jenom jeden sen se mi líbil a pořád si ho pamatuji. Byla jsem mladá a milovala jsem se s krásným, mladým mužem. Ráno jsem byla smutná, že tento sen se mi ale opravdu už splnit nemůže. Bylo to jenom krásné snění.
Pak jsou tady sny bdělé a já po něčem, možná i splnitelném sním. Nejvíce těch snů jsem měla vždy kolem vánoc. Jako malé dítě jsem měla sny a přání malé a tak byly pro Ježíška splnitelné. Když jsem ale vyrostla, tak jsem měla sen o autě. To se na mne ale Ježíšek už vykašlal, a tak jsem si musela na auto ušetřit a koupit si ho sama. Byl to sen, nebo přání? Nevím a moc v tom nevidím rozdíl.
Co jsem zestárla, tak už jsou moje sny zase menší. Možná, že ale ta vánoční přání jsou trochu pro Ježíška špatně pochopená. Přála jsem si, měla sen o fotoaparátu, protože starý se mi rozbil a já jsem na íčko nemohla poslat ani jednu novou fotografii. I když vím, že ve fotografické soutěži nevyhrávám nikdy, ale vždy jsem to zkusila. Ježíšek nepochopil a přinesl mi chytrý mobil, že prý s ním můžu fotografovat ještě lépe. Horko, těžko jsem se s ním fotit naučila, ale fotku není komu poslat, protože do počítače ji nedostanu. Je to velké zklamání, protože i když jsem s tím telefonem dlouho bojovala, moc se mnou nekamarádí stále.
Pak jsem si přála chytré hodinky a teď vidím, že ty moje sny a přání nejsou až tak malé, ale nevadí. Nějaké hodinky jsem dostala, ale mé snaze o funkčnost stále odolávají. Odpočívají tedy v šuplíku.
Někdy se člověku i velké sny vyplní a jak čtu na íčku, může se to stát. Já mám sice velké sny, ale už opravdu nesplnitelé, vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku. Nevěším ale hlavu a snažím se snít sny alespoň trochu splnitelné. Přeji si, aby mě nic nebolelo, pejska také ne. Děti jsou ještě mladé a tak doufám, že je nic moc nebolí. Sním o tom, abych ještě udržela tužku a mohla psát, prostě si přeji, abych žila. Snad se mi to na nějaký čas splní.
Musím vám ale prozradit, jaký mám vánoční sen letos. Přeji si elekrický kartáček na zuby. Z toho pro vás vyplývá, že zuby ještě vlastním. Nechci už si je šmidlat obyčejným kartáčkem, ale chci čištění zubů povýšit. Chci je odměnit za to, že mě ještě neopouštějí. Chtěla jsem si ten sen, přání, splnit sama, ale jak jsem zahlédla cenu, tak raději zuby dále drásám kartáčkem obyčejným.
Nevím, jestli bude mít Ježíšek na ten kartáček dost peněz, ale nevadí. Přání, ani sen se nemusí vždy vyplnit.
PS. Můj ale největší sen je, aby všichni slušní lidé byli šťastní.
