Rok 2022 měl být vyjímečný, magický - samé dvojky, které nám měly přinést samou radost a štěstí. Skončily covidové restrikce a my všichni jsme se těšili na nové zážitky, a chystali jsme se dohonit ztracený čas v karanténě. Zvolili jsme si novou vládu a netušili jsme, jaké nástrahy a těžkosti nám nový rok přinese. Začala se prohlubovat a růst inflace, která se rozjela následkem covidových ekonomických opatření. Krize se prohloubila koncem února, kdy ruská vojska na rozkaz Putina napadla sousední suverenní stát Ukrajinu. Evropská únie nasadila proti Rusku ekonomické sankce a Rusko na oplátku pohrozilo zastavením dodávek plynu a ropy. Ceny těchto komodit začaly strmě stoupat a následkem tohoto zdražení došlo ke zvýšování cen pohonných hmot, energie, potravin i spotřebníhio zboží. Státy EU se snaží zmírnit tyto nepříjemné důsledky konfiktu a pracují na omezení závislosti na Rusku a zajištění strategických surovin z jiných zdrojů.
Nový rok jsme zahájili o jarních prázdninách na třídenním pobytu na našich oblíbených Pustevnách, kde jsme si prohlédli krásně opravený Libušín a počasí, jak malované, jsme využili k procházce na Radhošť.
Normální život se však nezastavil a my jsme hned v únoru využili slunečného počasí a vyrazili na krásnou procházku po valašských pasekách nad Zlínem a za týden na pochod z Kvasic do Hulína podél řeky Moravy.
24. února začala ruská invaze na Ukrajinu, a všechno se najednou změnilo. Hodně nás to zasáhlo, a proto jsme začátkem března nabídli přechodné ubytování dvěma ukrajinským ženám, které uprchly z Charkova. Jaro se začalo probouzet a my jsme vyrazili v březnu na dva hezké výlety na Jižní Moravu. Na krásně rozkvetlé mandloně v Hustopečích a koncem měsíce na zámek Valtice s procházkou po Lednicko-valtickém areálu.
Letošní Velikonoce vyšly na polovinu dubna, a my jsme se stejně, jako každý rok, vydali s turistama na velikonoční pochod z Tesáku do Rajnochovic a koncem měsíce jsme vyrazili ve stejné sestavě na Vysočinu prohlédnout si klášter Porta coeli a následně město Tišnov, kam jsem doputovali po několika km.
Potom přišel květen, všechno rozkvetlo, i moje skalka, kterou miluju. My "íčkaři" jsme se sešli u nás v Holešově a následně jsme prožili společně dva krásné dny a nezapomenutelné chvíle na sv. Hostýně.
Každý rok v květnu se přesuneme o 400km od našeho bydliště do města Děčína, kde bydlí naše dcera s rodinou. Letos jsem si cestu zpestřili prohlídkou města Ústí nad Labem a vyjížďkou lanovkou na Větruši, kde na nás čekal nezapomenutelný pohled na mosty přes řeku Labe. Aby těch zážitků nebylo málo, vyvezl nás zeť druhý den do kouzelného města Chřibská a ještě jsme se hezky prošli rekreační oblastí okolo Doubice plné krásných starých lidových staveb a dřevěných soch.
8. června se naše podnájemnice rozhodly, že se vrátí zpět na Ukrajinu, a dlouhou cestu zvládly dobře. Od té doby od nich nemáme žádnou zprávu.
Koncem června jsme strávili týden zase s našimi kamarády z "turisťáku", tentokrát na Plzeňsku ve Starém Plzenci. Vyjížděli jsme autobusem po okolí, viděli jsme nespočet historických památek a prošli jsme hodně km krásnou přírodou. Třeba radnici ve Stříbře, klášterní kostel v Kladrubech, zajímavé město Strakonice, synanogu v Plzni, plzeňský pivovar..... Vydali jsme se i po stopách Jana Sladkého Koziny.
Přišly prázdniny a my jsme je mohli začít prožívat se svými třemi vnuky, se kterými je nám moc dobře. Navštívili jsme spolu pár zajímavých míst, třeba hrad Lukov a zámek Chropyně.
V polovině srpna jsme splnili slib, a vzali jsme je na prázdninový pobyt do Chorvatska k Jaderskému moři do místa Igrane na Makarské riviéře.
Největším zážitkem z dovolené pro nás všechny byl ale zájezd do Bosny a Hearcegoviny do magického města Mostaru. Klukům se nejvíc líbili odvážlivci, kteří skákali ze starého mostu do řeky Neretvy.
Léto pomalu končilo ale nás čekal, tak jako každoročně, čtyřdenní pobyt na Slovensku, tentokrát na Velké Fatře, kterou jsme prochodili křížem krážem a dokonce jsme se vyšplhali na nejvyšší kopec Ostredok vysoký 1596 m.
Počasí v září nebylo nic moc, ale při našem pravidelném setkání turistů u nás na zahradě se umoudřilo a vylezlo teplé sluníčko. Protože rostlo v našem lese lodně hub, turistů přišlo tentokrát skoro čtyřicet a hodily se nám všechny židle i stoly půjčené od sousedů. Zazpívali jsem si při kytaře a spořádali jsme všechny domácí i přinesené dobroty.
Turistickou sezónu jsme zakočili procházkou po vinohradech okolo Zaječí na Jižní Moravě a posezením u burčáku vedle krásného starého kostela.
Třešničkou na dortu všech letošních zážitků bylo prosincové setkání "íčkařů" v kreativním centru v Praze. Měli jsme možnost prohlédnout si krásně vyzdobenou předvánoční Prahu a posedět při výborném občerstvení mezi přáteli.
Teď bych měla vybrat z celého roku, který pomalu spěje ke konci, ten nejlepší zážitek. Dlouho jsem přemýšlela a došla jsem k tomuto závěru. Za celý rok jsme viděli hodně krásných míst, prožili jsme spoustu nezapomenutelných zážitků. Pro mě ale bylo nejdobrodružnějším a největším zážitkem náše setkání v Holešově u Mlsné kočky (bylo tam jako v úle) a dva krásné večery uprostřed milých lidiček na sv. Hostýně, kde jsme přebývali. Možná je to tím, že jsem se podílela na jeho uskutečnění, a byla jsem ráda, že se nám to setkání vydařilo a nikdo se neztratil.
HODNĚ NEJLEPŠÍCH ZÁŽITKŮ V ROCE 2023 PŘEJU VŠEM!!!
