Počátkem 70. let se v Československu natočilo několik seriálů, které dodnes patří do zlatého fondu televizní tvorby. Kromě bláznivé Takové normální rodinky nebo vlasteneckého F. L. Věka mezi ně patří i desetidílný seriál Byli jednou dva písaři z pera Jaroslava Dietla v režii Jána Roháče. Adaptace nedokončeného románu francouzského spisovatele Gustava Flauberta, ve které excelovali Jiří Sovák a Miroslav Horníček, se na obrazovkách poprvé objevila 20. ledna 1973.
Mistři narážek a improvizace
Příhody dvou podivínů, Františka Diviše Bartoloměje Bouvarda v podání Sováka a Cyrila Justena Romana Pécucheta, kterého ztvárnil Horníček, se odehrávaly na francouzském venkově 19. století. I proto nevadily tolik, jako příběhy Jiráskova hrdiny z doby národního obrození, ve kterých publikum v tíživé době po srpnu 1968 rádo nacházelo vlastenecké motivy. Přesto se ale pánové Bouvard a Pécuchet narážkám na počínající normalizaci úplně nevyhýbali.
"To o té spolupráci, to prosím ne," reagovala třeba Horníčkova postava hned v prvním díle na nabídku svědectví o tom, že pan Pécuchet při vyšetřování příkladně spolupracoval s policií. Odhalit, co bylo napsáno ve scénáři a co Jiří Sovák s Miroslavem Horníčkem dotvořili až při natáčení, jde ale jen stěží. "Dietl tehdy řekl: Kluci, já vám postavím takovou psí boudu a v té si dělejte, co chcete," vzpomínal samotný Sovák na natáčení.
"Horníček a Sovák, velcí improvizátoři, to přivítali, sami si dialogy rozdělili a pak jeli. Ten základ opravdu měli a vycházeli z něj, ale hlavně jeden poslouchal druhého," popsal vznik seriálu jeho kameraman Jiří Lebeda. Byl to přitom Horníček, kdo původně přišel s nápadem převést na obrazovku zdánlivě nezfilmovatelnou předlohu. "Projekt Dvou písařů psal Jaroslav Dietl, ale vymyslel ho Horníček... Byla to velice šťastná myšlenka," napsal Jiří Sovák ve svých pamětech.
Těžké chvíle pana Horníčka
Také Miroslav Horníček si práci na seriálu pochvaloval a dokonce tento jinak velmi sebekritický herec vzal na milost i svůj výkon. "Kdyby to šlo, tak bych spálil všechny své filmy kromě Dvou písařů. Nesnáším sám sebe na plátně," prohlásil jednou Horníček, který i díky Jiřímu Sovákovi překonal jedno z nejtěžších období svého života. Přímo na natáčení se totiž nešťastnou náhodou utopil jeho jediný syn Jan, který dostal epileptický záchvat a spadl do rybníka.
"Sovák si vzal Horníčka na starosti. Neutěšoval ho nijak okatě, neříkal mu, ať netruchlí, jenom ho pozorně sledoval... Pořád pro něj vymýšlel pracovní úkoly a já ho za to oceňovala. Ukázalo se, že hodně přemýšlí o tom, jak Horníčka nenápadně podržet," popsala chmurnou atmosféru, která se ale nijak nepromítla do nálady seriálu, herečka Věra Tichánková. Ta dostala ve Dvou písařích životní roli, na své nové pány věčně nabroušenou hospodyni Heřmanku.
Skvělé místo i další herci
Nejvýraznějšími postavami bezesporu byli Sovákovi a Horníčkovi Bouvard a Pécuchet, další herci jim ale zdatně sekundovali. Například Jaroslav Moučka jako protivný nájemce statku Guy, Libuše Havelková, která hrála vdavekchtivou vdovu Burdenovou, nebo Josef Dvořák jako chasník a příležitostná oběť zkoumání obou bývalých písařů. Kromě herců, Dietlova scénáře a improvizačního talentu Jiřího Sováka s Miroslavem Horníčkem úspěchu seriálu výrazně pomohlo i místo, kde se natáčel.
Téměř dokonalou iluzi francouzského venkova se filmařům podařilo vytvořit na samém okraji Prahy, v usedlosti nazvané Trojanův mlýn u Suchdola, kde kdysi pobýval i Mikoláš Aleš. A jeden z nejstarších mlýnů v okolí, kde už se ale mouka dávno nemlela, se tak stal místem, kde pánové Bouvard a Pécuchet neúspěšně pěstovali melouny, přemýšleli nad křížením psa s prasetem a kozla s ovcí. Věnovali se zkoumání lidských lebek nebo stavěli jeskyni, v níž Pécuchet dělal poustevníka.
