Ubytováni jsme ve Znojmě v historickém domě z 16.století s nádherným výhledem do údolí Dyje. Dnes se budeme toulat s průvodkyní po památkách a zajímavostech tohoto historického města. Ve zdejším klášteře spočíval náš král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Padl v boji nedaleko na Moravském poli. Byl tam pochován 17 let, než si ho odvezli Pražáci. Na náměstí je značka, kde spadl v zimě císař Zikmund Lucemburský zvaný „Ryšavá liška“. Na následky zranění tady zemřel. Jeho ostatky byl převezeny k pohřbení do jeho milovaných Uher, které Turci po vpádu do země rozprášili neznámo kam.
V kostele sv. Mikuláše, který byl postaven na popud Karla IV, je zajímavý obraz Panny Marie. Je vyobrazena jako těhotná. Dlouho se nesměla takto vyobrazovat, protože ji oplodnil Duch svatý. Po církevním koncilu přišla změna a bylo to dovoleno. V Čechách jsou pouze čtyři obrazy v kostelích, kde je Panna Marie namalována v požehnaném stavu. Paní průvodkyně nám sdělila, že měla ve výpravě gynekologa, který odhadl, že je na obrazu v osmém měsíci.
Naše skupinka byla malá. My čtyři a dívka. Vnučky vypadají starší a babička (má žena) naopak mladší. U nich v rodině ženy nemívají vrásky. Bez zákroku mají tvář vyžehlenou i pozdějším věku. Na šedesát nevypadá. Také tchyně je téměř bez vrásek. Občas jsem průvodkyni doplnil, ale nekecal jsem jí do toho. Ptala se mi odkud mám ty znalosti, tak povídám, že historie je můj koníček, kterou jsem i vystudoval. Zděsila se. Byla účetní. Pochválil jsem její erudovaný výklad. Hodně toho měla nastudované, nikoliv jen něco nazpaměť naučené. Hlavně jsem jí dobře rozuměl. Bez naslouchadel, které používám ve škole. Výborně artikulovala.
Dívka, která s námi prohlídku absolvovala, říká směrem k našim vnučkám: „Máte vzdělaného tatínka“. Manželka vyprskla: „On je děda“. Sice mě to potěšilo, ale já děti v pozdním věku nedělám! Mám rozum. O to více své potomky miluji a rozmazluji. Od toho jsem na světě.
