Jak jsem jel na traktoru podepsat 2000 slov
Ilustrační foto: Pixabay

Jak jsem jel na traktoru podepsat 2000 slov

7. 8. 2023

Již jako dítěti se mi příčilo, když mi někdo něco nakazoval. Vzpouzel jsem se, když jsem měl něco nařízeno či to bylo povinné. V 11 letech jsem zkoumal, jestli je organizace Pionýr dobrovolná. Zkoušel jsem vystoupit.

Byl z toho průser a utržil jsem výprask od otce, kterému jsem udělal ostudu. Byl kovaným komunistou.

Začal rok 1968. Já měl sice 14 let, ale pozitivní změny jsem chápal a těšilo mě to. Hodně jsem četl, přemýšlel. Nešlo mi například na mysl, proč KSČ má vedoucí úlohu, když přece ze zásady je politika stran soutěž. Cenzura a různé povinné akce, kterých jsme se museli účastnit, mi vadily.

V červnu 1968 vznikl manifest „2000 slov“. Sepsal je spisovatel Ludvík Vaculík. Jednalo se o kritiku vývoje společnosti, kterou podepsali významné osobnosti i obyčejní lidé. Sdělovacími prostředky se rozjela podpisová kampaň. Davy lidí vyjadřovaly svým podpisem podporu změnám, které nastaly. Také rodiče se změnami tehdy souhlasili.

Otec s maminkou tehdy pracovali v zemědělství ve Šlechtitelské stanici, kde se inovovaly kulturní rostliny. Tam na dvoře statku jsem byl svědkem horlivé debaty zemědělských dělníků. Z hloučku se spontánně ozývalo: „Jedem, jedem to podepsat. Je to správné“. Nastartovali traktory a rozhodli, že manifestačně tento akt stvrdí podpisem. Zatahal jsem otce za rukáv: „Pojedu s vámi.“ „Jsi ještě dítě.“ „Vím, o co se jedná. Nejsem malý kluk!“ "Dobře, tak si přisedni". Pyšně jsem seděl nad velkým kolem tohoto zemědělské stroje a můj podpis se skvěl vedle dospělých. Svou občanskou povinnost jsem si poprvé v životě splnil.

Nakonec změny zatrhla okupace. Také otec se nechal zmanipulovat, že to byla kontrarevoluce a vrátil se k tvrdému jádru KSČ. Já jsem se s ním potom mnohokrát pohádal. Argumenty na něho neplatily. Třeba povídám: „Rusi deklarují, že jsou zde dočasně, tak proč se tu ještě roztahují? Proč má mít patent na rozum jedna strana? Proč nemůžeme cestovat po světě a svobodně si říkat své názory? Věřil pamfletu „Poučenímu z krizového vývoje“. Opět z něho byl zapálený člen strany, který věří svému náboženství. U něho to byl světový názor, který si tvořil na základě zničující války. Myslel si, že se lidé budou mít v komunismu lépe. Preferoval socialistický způsob práce. Odfláknout si 8 hodin práce ve fabrice, než dřít u otce živnostníka. To chápu, ale mě nepřesvědčil.

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.