Chtěl tímto reagovat na článek ze dne 29.7.2023 „Výchova dětí v současnosti“. Kde píše autorka o dětech, které nejsou vychované a nepustí starší lidi sednout. Já mám bohužel opačnou nedávnou zkušenost. Co tím chci říci? Svět není černý ani bílý. Jsou nevychované děti, ale jsou i nevychovaní důchodci. Vše se vzájemně prolíná a nezná přesné hranice.
Je pravda, že v dnešní době se někdy vytrácí slušnost. Považuje se to totiž za slabost. Společnost je dnes orientována na výkon, na individualismus a snahu se, co nejlépe se prosadit. Bohužel i na úkor druhých. Nějak zapomínáme na to, proč se lidé dožili 21.století. Je to výsledkem jejich vzájemné solidarity. Děti dospělé mnohdy nezdraví a nemají úctu ke starším lidem. Proč se tomu tak děje? Rodiče ženou děti k úspěchu, ale zapomínají je učit základy slušného chování. Je pravdou, že na nás v mládí nebyli nakládáno takové množství úkolů, ale pokud jsme se chovali nestandardně, ihned jsme pocítili od rodičů zpětnou vazbu. Bylo napomenutí, ale někdy přilítla facka. Stává se, že nás mladí někdy nechtějí pustit sednout. Dnešní výchovou to možná berou jako prohru. Já jsem si to obsadil. Je to moje. Jenže dnes jsem zažil něco nevychovaného od nás seniorů!
Čekám na zastávce MHD na přípoj. Samozřejmě sedím na kraji lavičky, aby si mohli odpočinout i další. Bývá takový nešvar. Zejména starší dámy se rozvalí uprostřed a obloží se ještě taškami. Lavička je i pro druhé. Z trolejbusu vystoupila korpulentní důchodkyně. Rozzlobeně míří mezi nás sedící. „Mladíku, mohl byste mi uvolnit místo“? sděluje hochovi po mé pravici. Ten kroutí hlavou a neochotně se zvedá. Jeho chování chápu. Totiž z druhé strany oddělená reklamní stěnou je stejná lavička, která zeje prázdnotou. Za mnou mi zašeptala do ucha křehká devadesátiletá čiperná babička: „To je chování“. Zastyděl jsem se za tu nevychovanou paní. Vrhá to špatný stín na nás starší, Moralizujeme, kritizujeme, ale máme sami máslo na hlavě!
Také jsem si všiml, že někdy důchodci vyhánějí ve hromadných dopravních prostředcích mladé, protože je to jejich oblíbené místo. Nemají přece místenku jako ve vlaku a pokud není člověk tělesně nebo mentálně postižený, musí si jako každý sednout tam, kde je místo. Také se mi nelíbí, když hlavně dámy zaberou celé sedadlo (sednou si na kraj od okna). Pokud chtějí sólo, tak mohou jít pěšky. Bohužel MHD je pro všechny, i pro nesympatické chlapy, kteří mají právo na volné místo vedle nás.
