Smutná zpráva zasáhla všechny milováníky výtvarného umění – ve věku 72 let náhle zemřel malíř a grafik Oldřich Kulhánek. Umělec patřil k předním tvůrcům českého ex libris, byl autorem řady poštovních známek a série českých bankovek, která je v oběhu od začátku 90. let. Celým jeho dílem se line zaujetí pro figuru, jež byla pro něj i prostředkem k vyjádření stavů duše. V portrétech pak s téměř vědeckým zaujetím sledoval proměny obličeje od broskvových tvářiček nemluvňat až k vrásčitým obličejům starců.
Symbol je způsob, jak vyjádřit dobu
„V mém díle naleznete torza lidských tváří, ruce prosící, ruce surové. Pro mě je symbol způsob, jak vyjádřit dobu, kterou žiju, místo, kde žiju,“ říkal Oldřich Kulhánek. „Tím symbolem je pro mě lidská tvář. Tvář se zalepenými ústy, tvář ztrácející se v cárech papíru.“
Jeho díla jsou zastoupena v mnoha prestižních sbírkách (kromě české Národní galerie například i v pařížském Centru Georgese Pompidoua, ve vídeňské Albertině či v chicagském Institutu umění).
Novou bankovku navrhl Oldřich Kulhánek poprvé už v roce 1971, kdy jeho desetikoruna vyhrála anonymní konkurz, ale do tiskárny se nakonec nedostala. Kulhánek byl totiž v té době stíhán kvůli grafickým listům z let 1968–1971, jimiž údajně hanobil představitele tehdejších socialistických zemí. Měsíc strávil ve vězení a pak byl dva roky pravidelně vyslýchán.
Oněch jedenáct „ideově nebezpečných“ grafik, které zahrnovaly například deformovaný Stalinův portrét, perforované pěticípé hvězdy či budovatelsky radostné obličeje změněné v ohavný škleb, bylo v soudním přelíčení v roce 1973 odsouzeno k likvidaci. Kulhánkově rodině a přátelům se ale podařilo až do roku 1989 skrývat matrice k těmto listům, takže počátkem 90. let z nich byla vytištěna limitovaná edice, nazvaná Prohibita.
Zákaz výstav a publikování
Oldřich Kulhánek se narodil 26. února 1940 v Praze, kde později vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v ateliéru profesora Karla Svolinského. První samostatnou výstavu měl Kulhánek v roce 1968 s Janem Krejčím v Praze. V sedmdesátých letech ho postihl úplný zákaz výstav, spolupráce s nakladatelstvími i publikování. Přesto se občas podařilo ilegálními cestami dostat jeho díla za železnou oponu – například v roce 1971 se pod pseudonymem Ulrich Böhm zúčastnil se svým grafickým listem Hommage á Albrecht Dürer výstavy v Norimberku.
Navzdory oficiálnímu zákazu mu někteří kolegové a redaktoři v nakladatelstvích umožnili ilustrovat knihy, zejména ruské klasiky. Studie o Faustovi Jindřicha Pokorného z roku 1982, kterou Kulhánek doprovodil kresbami, získala stříbrnou medaili na knižním veletrhu v Lipsku. Z osmdesátých let pocházejí také Kulhánkovy slavné cykly Tváře a Ruce, grafické listy inspirované dílem George Orwella či stylizované podobizny historických osobností (Johannese Keplera, Tycha de Brahe či Rudolfa II.).
I v tragice je špetka humoru
Počátkem 90. let vytvořil Kulhánek, který později mimo jiné předsedal nadaci Hollar, návrhy českých bankovek. V reakci na tuto dvouletou práci vznikl v roce 1993 jeho cyklus Funny Money. V devadesátých letech oprášil mimo jiné motiv zápasů, inspirován vrcholovým sportem, a vytvořil řadu dalších figurálních cyklů, včetně souboru litografií Ecce homo či cyklu leptů Erotické hrátky. Z posledního desetiletí pak pochází třeba cykly litografií Job, Parabola, Pád či Speciální dialog.
„Životní situace, byť tragická, nikdy nepostrádá špetku humoru, pravda většinou velice černého,“ tvrdil Kulhánek. V jeho grafikách bývá často zřetelná nadsázka a parodie, nezřídka krutá a deformující děje i lidskou figuru.
