Je středa 28.2.24, předposlední den letošního února. Jakoby si příroda řekla, že nám tento únorový den zpříjemní, což se odpoledne také stalo. Dopoledne to na slunečný den fakt nevypadalo, všude šedo. Po obědě se mlha začala zvedat a za chvíli se venku rozjasnilo a nebe bylo jako šmolka. Měli jsme naplánovanou návštěvu zahrady v Brné. Když jsme jeli kolem Labe, tak jsem se rozhodla, že nazpátek se u vody zastavíme.
Zahrada se začíná probouzet, bledulky už vykukují z trávy a na skalce, čemeřice to vzala hopem a už pomalu odkvétá a zlatý déšť se má také k světu. Stejně si ale myslím, že v březnu nás ještě pár zimních dní čeká. Při odchodu jsme prohodili pár slov se sousedy a vyrazili jsme k vodě. Auto jsme nechali na parkovišti u restaurace Labská bašta a vydali jsme se k řece.
Že byly letos v zimě záplavy jsme slyšeli, ale co jsme viděli u Labe, tak to muselo být opravdu velké. Místo zelené louky byly všude nánosy bahna a písku. Skoro všechno bylo již vyschlé, ale i tak to nevypadalo moc hezky. Stejný nápad jako my mělo docela dost lidí, potkávali jsme rodiče s dětmi a pejskaře. Náš Booneček si troufl na borderku, ale pejsek byl kliďas a mazel. Měla jsem s sebou nezbytný foťák, fotila jsem co se dalo. Taková odpolední procházka mi vždycky zvedne náladu, vřele doporučuji.
Zvu vás na malou procházku v místě, kde si přirodní živel dělal co chtěl. Matka příroda si ale umí poradit a nebude trvat dlouho a břehy Labe budou zase zelené. Přeji nám všem pohodu a radost s pomalu přícházejícím jarem.
