Jak jsem se odvážila navštívit blešák
Všechny fotografie: Zuzana Zajícová

Jak jsem se odvážila navštívit blešák

2. 4. 2024

Jsou místa, která jsem nejen nikdy nenavštívila, ale navštívit ani nechci. Pokud se ovšem ve mně sem tam neprobudí moje potlačovaná dobrodružná povaha.

Rozhodně se kupříkladu nehrnu do cirkusu. Cirkus jsem navštívila coby malé dítko jednou, a to mi nejen stačilo, to mě na celý zbytek života vyléčilo z touhy vidět chudáky zvířata a zmalované klauny. Ani romantický seriál Cirkus Humberto mě nepřesvědčil. Moc dobře si pamatuji, že když k nám do města přijel cirkus, ve třídě se na pár dnů objevila cirkusácká dítka. Musím poznamenat, že byla nejen ukoptěná, ale taky prakticky vědomostmi nepoznamenaná, na rozdíl od hodin tělocviku; to jsme se teda všichni mohli jít zahrabat.

Matějská pouť může být klidně zrušená. Na Matějské jsem byla jen jednou se svými dětmi a přísahám, že mě tam už nikdy nikdo nedostal a nedostane. Odnesla jsem to tehdy těžkým žaludku bolením a ještě těžším zánětem spojivek.

Nedávno v sobotu se ve mně probudila již výše zmíněná dobrodružná povaha. Rozhodla jsem se, že se mrknu na vysočanský bleší trh. Bydlím kousek dál v Hloubětíně, a kdykoliv jedu v sobotu, nebo v neděli tramvají kolem vysočanské Elektry, vidím davy lidí s pojízdnými taškami, i těmi z Ikea, bednami od banánů a ohromnými igelitkami, jak si nesou úlovky z proslulého blešáku v množství větším než malém.

Nemám ráda návaly, tlačenice, prach, hluk a pochybné zboží, rozložené na starých prostěradlech. Přesto moje zvědavost zvítězila, a já se na blešák vydala.

Pokladna, turnikety, organizátoři v označených vestách, bankomat, záchody, to všechno mě příjemně překvapilo hned u vstupu do areálu. Po zaplacení nepatrné částky a po výběru pár kaček z bankomatu jsem vstoupila na půdu, o níž jsem dosud nevěděla zhola nic.

Ocitla jsem se mezi stánky, táhnoucími se do nedohledna. Tvořily několik souběžných ulic. Mezi stánky byly sem tam i ty deky, nebo lavice. A taky docela sympatické stánky s občerstvením, některé větší, kde se dalo i slušně naobědvat. To mě potěšilo a příjemně překvapilo.

Na blešáku lze spatřit doslova všechno. Moje rekvizitářské divadelní srdce zaplesalo a já už vím, kam příště půjdu hledat rekvizity.

Občas jsem se odvážila spáchat i nějakou fotku. Někteří prodejci vypadali dost drsně a stejně tak jejich zboží, takže jsem to s focením moc nepřeháněla. Líp se mi fotily deky a lavice, protože ve stáncích seděli prodejci a moc se na mě netvářili.

Přesto vám předkládám  fotodokumentaci a ujištění, že se klidně můžete na blešák vypravit. Blechy tam nechytnete a bát se rozhodně nemusíte. Třeba si i něco koupíte.

Ani k moři nemusíte, a přesto můžete mít mušle, výběr byl velký.

Některé zboží mi připomnělo dětství. Mám na mysli stolní hry a skládačky...

U tohoto stánku  jsem se zastavila a prohlížela si kvalitní grafiku a knihy. 

Stolek stál dva tisíce a  kdyby se malinko vyblejskal, stál by za úvahu.

Pán měl moc pěkné desky. Některé mi připomněly moje divoké mládí...

Rusky hovořící prodejce měl ode všeho něco, a jako třešničku na dortu pak portrét Stalina.

A co jsem si z blešáku odnesla? Jeden cibulákový hrneček, co stál deset korun. Aby tomu mému doma nebylo smutno samotnému.

 

Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.