Stádlecký most přes řeku Lužnici je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v Česku. Poblíž samoty a jezu U Marků propojuje území městyse Stádlec, které leží na pravém, severozápadním břehu Lužnice a patří k němu i koryto řeky a většina délky mostu, s katastrálním územím Dobřejice, ležícím na levém, jihovýchodním břehu Lužnice a patřícím k městysi Malšice. Městys Stádlec leží přibližně v poloviční vzdálenosti mezi Táborem a Bechyní v jižních Čechách.
Původně tento most postavil v letech v letech 1847 až 1848 přes Vltavu v Podolsku Vojtěch Lanna na silnici z Tábora do Písku na důležité obchodní cestě z Bavorska do Haliče. Most překlenoval Vltavu až do roku 1960. V roce 1959 byl jako Podolský most prohlášen národní technickou památkou a zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek. Od konce třicátých let stál ale již přímo nad tímto mostem v Podolsku most nový, železobetonový. Po napuštění přehrady Orlík by byl řetězový most potopen, a proto se před stavbou orlické přehrady rozhodlo o jeho pečlivém rozebrání, dokumentaci a uložení na místě mimo zatopený břeh. Ze zahraničí přišla v 60. letech nabídka na odkoupení mostu, byla však zamítnuta a bylo rozhodnuto o pozdějším přestěhování a znovusestavení řetězového mostu.
K tomu došlo v letech 1960 až 1975 a ve spolupráci podniků Silnice České Budějovice, Hutní montáže Ostrava a Stavby silnic a železnic byl řetězový most přemístěn na dnešní místo na Lužnici. Přemístění mostu bylo velice náročné a v evropském srovnání unikátní. Most byl slavnostně otevřen byl 25. května 1975. Celková délka mostu je 157 metrů, šířka je 6,8 metrů a brány jsou vysoké 13 metrů. Mostovku tvoří dubové fošny, nově instalované v roce 2007. Most je určen pro pěší a vozidla do hmotnosti 1,5 tuny, sloupky u vjezdů na most omezují šířku vozidel na 2 metry. Most byl v roce 1977 zapsán jako kulturní památka v nové poloze. Nařízením vlády byl pak v roce 1989 prohlášen za národní kulturní památku.
Kuriozitou mostu je to, že je starý a železný. Má zděné empírové brány, v nichž jsou upevněná kovová lana, která most nesou. Když přes most jdete nebo když po jeho prknech rachotí auto, konstrukce mostu se chvěje a řve úzkostí. S omezeným dovoleným zatížením slouží most veřejnosti dosud a pokud tato místa navštívíte, doporučuji k němu zajít, most přejít tam a zpět a se zatajeným dechem vzdát hold všem, kteří prosadili a realizovali jeho záchranu. A pokud na most budete vjíždět autem, dejte si pozor, ať si neodnesete šlincy na bocích svých miláčků. Vejít se totiž mezi sloupky na začátku a konci mostu není vůbec jednoduché.
S využitím zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Stádlecký_most
