Byl to rok nových příležitostí, setkávání, rok splněných přání. Největším přáním bylo pevné zdraví pro mé blízké, manžela, děti, vnoučata. To nás může limitovat v našem snažení. Dařilo se a plnila se mi i další přání.
Vyšla mi druhá kniha, krásná kniha veršů, kterou jsem nazvala Doteky něžné i běžné. Vždyť veškeré doteky pro náš život jsou tak důležité. Verše si našly cestu ke čtenářům, byla jsem pozvána do ostravského divadélka Aréna, do klubu s poetickým názvem Komůrka. Četly se verše, diskutovalo se, vzájemně se naslouchalo. Mladí autoři, často ještě děti, převážně veršem volným vyjadřovali své pocity... rozervanost, zklamání, nejistotu, neukotvenost, ale hovořili i o lásce.
Jinak zajímavé bylo setkání básníků v podvečerním Šenově. Večer plný krásných veršů, příjemné hudby, na stěně obrázky malířů Ostravska. Nezapomenutelný podvečer. Další setkání poetů budou v únoru. Nečekanė pozvání v prosinci t. r. přišlo z kulturniho zařízení K-tria na Ostravě- Jihu. Natočili se mnou podcast, nabídli spolupráci při vydání mé třetí knihy, prostory pro autorské čtení na vernisáži obrazů autora, jehož obrazy zdobí obě moje zatím vydané knihy. Toto vše by se mělo odehrát v září 2025.
No a mezi tím, si já, zdravotní sestra, odskočím do emg ambulance a kardiologickě ambulance, zde na mě čekají moje milé mladé kolegyně a hlavně milí pacienti.
U3V si pro nás připravila kurz hry na ukulele. První koncert máme za sebou, kurz pokračuje a i další výzvy. Mým velkým přáním pro nový rok je být zdravá. Aby mozek pracoval na plné obrátky, aby mě neopustila invence, rýmy, aby kolo, plavání, pingpong, přátelé, zahrada, a ta především, mně dělaly radost.
Milí Íčkaři, Vám přeji především zdraví.
Vaše Aďka
