Nějak jsem si pořád ještě nezvykla, kolik mi je. Ustrnula jsem na cifře minimálně o 10 let nižší. A tak jsem jela plným metrem a postavila se ke dveřím. Náhle vyskočil mladý muž sedící naproti mně a postoupil mi své místo. No tak jsem teda poděkovala a váhavě usedla. V další stanici přistoupila mladá maminka s tak asi dvouletým mrňouskem, který ještě skoro neuměl pořádně chodit.
Pamětliva velice dobře mých pěti vnoučat, když byla ve věku toho mrňouska, jaksi jsem nepřemýšlela a automaticky vyskočila a nabídla mamince a mrňouskovi své sedadlo.
Maminka ráda usedla a já se postavila ke dveřím, protože jsem se chystala stejně vystoupit.
Ještě jsem ovšem stačila zaznamenat užaslý pohled mladého muže, ve kterém jsem teda nevyčetla nic lichotivého. Pustí bábu sednout a ona tohle provede! Příště to možná za mne nějaká jiná odnese a bude muset stát!
Vlastně jsem se mu ani nedivila. Taky by mne to asi dožralo...:-))
