Jiří vyšel brzo ráno do studeného listopadového dne. Do obchodní schůzky zbývalo tři čtvrtě hodiny. Vyšel jsem zbytečně brzo, ale co, stejně nemůžu spát. Poslední dobou po rozvodu špatně spím. Koupím si noviny a dám si tamhle kávu. Pomyslel si, když uviděl nápis naproti přes ulici Caffe-bar. Vešel a usadil se u okna ke stolu blízko vchodu. V kavárně byl jen jeden starší pán. Jiří se na něj ani nepodíval, otevřel noviny a jen spěšně přelétl úvodní tituly.
Servírka se blížila k hostovi a když uslyšela jeho „Espresso“, jakoby do ní blesk uhodil. Byla si jistá, že je to on. Jirka. Její láska z mládí. Za těch dvacet let, co se neviděli, se strašně změnil. Vousy a vlasy měl prokvetlé, pleť mě stále bledou jako dřív, jenže teď mu dávala výraz skleslosti a unavenosti. I ona si byla jistá, že ji poznal. Na čele mu vystoupla vráska, rty se mu sevřely do dvou úzkých čárek a jeho obličej dostal zvláštní neústupnou tvrdost. Tento jeho výraz si pamatovala.
A teď tu seděl a ona stála nad ním a cítila onu nepříjemnou pachuť v ústech jako tenkrát, když utekl. Zbaběle pláchnul, když mu oznámila, že to nedostala. Byla do něj blázen a tenkrát si myslela, že by si ji vzal. Ale on se tvářil nepřístupně a neústupně a zarytě mlčel jako právě teď. On, který pořád mluvil, poučoval ji, vedl. Měl nad ní vrch a rád ho dával najevo. Co si vlastně tenkrát myslela? Že by si ji vzal? První láska. Vlastně to ani nebyla první láska, ale první vážná láska. On právě odmaturoval a dostal se na techniku. A ona servírka. Opravdu čekala, že by se vzali? Že by to táhla finančně, hlavně když budou spolu? Blázen!
To všechno jí proběhlo hlavou v několika vteřinách a když připravovala kávu, náhle pocítila hněv a ponížení. Myslela, že je vše dávno pohřbené, že vše je odplaveno, ale zatím vše vyplavalo na povrch se stejnou intenzitou jako ony tři hrozné dny, než to za ní vyřešila příroda. A měsíce, kdy ničemu nerozuměla a nechápala, že se neukázal v restauraci jako dřív, aby na ní ze dveří zamával a dal si s ní po práci rande. Rok a půl jejich vztahu byl šmahem smazán. Lekla se, že neovládne dávný hněv, který se jí přivalil v plné síle a že Jirku urazí. Nebo že si z něj vystřelí a řekne mu, že si dítě nechala, že syn je celý on. Pak si ale vzpomněla na svého muže a zastyděla se. Jarda je hodný člověk. Není tak zábavný a vtipný jako Jirka, ale je oporou. A dětem skvělý táta. Vlastně měla štěstí, že ho poznala.
Když dolila kávu, pocítila úlevu. Úlevu, že to vlastně tenkrát takhle dopadlo, že do týdne byla z nejhoršího venku a že se z toho dostala. Vlastně to bylo dobře, že to takhle skončilo, protože by jinak nepoznala Jardu.
Jiří zaryl oči do novin, nebyl schopný vnímat řádky. Co teď? To je Katka. Určitě mě poznala. Pane bože, snad tady neztropí scénu. Jak to vlastně všechno dopadlo? Ona tenkrát říkala, něco, jako že je možná těhotná. No jo. Naši vyváděli jako pominutý. Že prej nemám dodělanou školu, kde budeme bydlet a kdesi cosi. A ještě k tomu servírka. Pak se mu vybavila promoce, zářící radostné tváře rodičů, ale sám radost necítil. Stejně tak manželství skončilo špatně kvůli manželčině nevěře. Snažil se zahnat všechny myšlenky na minulost.
Když servírka postavila před něj kávu, najednou pocítil trapnost. Ani nezvedl oči, kávu rychle vypil. Peníze položil vedle vypité kávy a rychle zamířil k východu. Byl rád, že si vybral stůl u dveří. Venku na ulici začalo poprchávat, a tak zrychlil krok. Nakonec skoro běžel. A při té rychlé chůzi až běhu si uvědomoval, že v životě jen utíkal. Stále utíkal.
Na tvůrčím psaní nám kdysi byl dán úkol: Napište mikropovídku. Téma: V kavárně si host objedná kávu a servírka v hostu pozná svou dávnou lásku, kterou mladík opustil.
Povídka by měla být na stránku, řádkování 1.15, cca 3,500 znaků.
Zkuste také :-)
