Žádná generace nepřijme návod, jakýsi recept na život, který se osvědčil starší generaci. Navíc z vlastní zkušenosti víme, že nevyžádané rady jsou zpravidla nechtěné. Každý chce žít podle svého a podle podmínek, které doba přinese. Jedno ale víme jistě, chceme bý šťastní, protože to je vysoká životní hodnota.
Tak nevím, mám vůbec pokračovat?
Napadá mě jedno řešení, vyjdu ze svých zkušeností. Seniorský věk přináší určité zastavení, příval vzpomínek, které dokreslují náš uplynulý život, dostatek volného času dává prostor pro zamyšlení, co v něm vlastně bylo důležité. Můj věk 70+ mi jednoznačně ukazuje, že je to rodina. Jedině ta pro mě znamenala štěstí, bezpečný přístav, vzájemnou podporu v dobrých, ale zejména těžších životních situacích, příležitost přijímat a později předávat dál pozitivní životní hodnoty. To je středobodem mých vzpomínek a uvažování. Jaké jsme měli auto, kolikrát jsme byli na přímořské dovolené, kde jsme si kupovali značkové oblečení, to jsou jen doplňky, kulisy, které byly příjemné, ale nebyly podstatné.
Jaký je tedy můj vzkaz příští generaci?
Usilujte o založení a udržení fungující, stabilní a milující rodiny. Bude to pro vás kotva, zázemí, jistota. Nejen pro vás, ale především pro vaše děti, které potřebují láskyplné a podnětné prostředí, aby se z nich stali zodpovědní a kvalitní lidé. Není to vůbec lehké! Ale pokud se to podaří, je to největší životní štěstí.
