Desítka za desítkou
šly s tebou dlouho ladně.
Ta čtvrtá ještě tvářila se vnadně,
však pátá zdála se už příliš
a při té šedesáté šílíš.
Mládí je pryč,
co ještě můžeš ztratit,
když vydala ses na cestu
po níž se nejde vrátit?
Se sedmou najednou se smíříš,
už totiž dobře víš, kam míříš.
Ztrácíme iluze a také svoje blízké,
a sebevědomí je někdy příliš nízké.
Pak na nás bůhví odkud jukne
osmdesát.
Smutná? Kdepak!
Je nejvyšší čas zas se začít smát.
Možná tě dostihne i devadesát.