Zakladatel nejstaršího západního mnišského řádu Benedikt byl z dvojčat. Údajně. Jeho sestra (ta je jistá) se jmenovala Scholastika a taky se stala svatou.
Svatá dvojčata se narodila kolem roku 470 se v Nursii ve velmi vznešené rodině. Oba vyrůstali v přepychu a odmalička se vzdělávali. Chytrý Benedikt brzo odešel na studie do Říma a Scholastika do kláštera, kde se později stala jeptiškou.
Benedikt se v Římě činil. Studia mu šla, ale měl výhrady k morálce svých spolužáků. Zdáli se mu zhýralí, stejně jako samo Věčné město. Pročež se rozhodl pro samotu v rozjímaní a odešel do Sabinských vrchů. V Subiaku, v jeskyni ve skalní stěně, žil několik let jako poustevník. Prý už tehdy nebyla kolem Benedikta nouze o zázraky. Jeho osamocený život byl přesto velmi těžký a plný smyslného pokušení. Dí legendy. A tehdy zřejmě objevil ono trní, ve kterém se musel občas vyválet. Prostě trýzeň těla, no ...
Svatý Benedikt léčí muže s kožní nemocí. Podle fresky z 10.stol. v kostele sv. Chrysogona v Římě (fotokopie z knihy Rok se svatýmimi, Karmelitánské nakladatelství, 1997)
Tu a tam k němu z nedalekého kláštera poslali mnicha s chlebem nebo ošacením, když přituhlo. Benedikt s ním průběžné konzultoval míru a formu své askeze. Návštěvník pak myšlenky a názory zajímavého poustevníka reprodukoval svým spolubratřím. Za Benediktem se začali trousit další mniši a jeskynní samotář byl stále populárnější. Takže, když v klášteře zemřel opat, nabídli post Benediktovi. Mírně váhal, ale nakonec přijal. A nasadil tvrdý režim. Život v komunitě se natolik zpřísnil, že z toho byli mniši otrávení. A jeden z nich se prý pokusil otrávit i Benedikta. Doslova, jelikož mu podle legendy dal do vína jed. Nepovedlo se, protože Benedikt vždy dělal nad každým jídlem a nápojem kříž. Pročež otrávený pohár po přežehnání okamžitě praskl...
To už bylo na Benedikta moc. Mnišskou komunitu opustil a vrátil se do své jeskyně. Tam pokračoval v samotářském asketickém rozjímání s občasným odskokem do trní. Vědělo se o něm. Lidé Benedikta stále více a více ctili, obdivovali a věřili v něj . Hlavně v jeho zázračné schopnosti uzdravovat nemocné. V okolí začala vznikat malá mnišská společenství, která se podřizovala Benediktovu vedení. Jenže se zase vyskytl rušivý element v podobě nepřátelského spolubratra. A tak Benedikt se svými následovníky odešel směrem k Monte Cassinu, aby tam založil svůj vlastní klášter.
Benedikt předává svým mnichům řeholi. Podle fresky v klášteře Monte Oliveto Maggiore (fotokopie z knihy Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství 1997)
Bylo to někdy mezi lety 529 a 532, kdy se Benediktovi podařilo vybudovat naprosto nové středisko křesťanské víry pro celou Evropu. A po špatné zkušenosti s různými lidskými povahami, projevujícími se u mnichů častou vzpurností, přišel se zá. Sepsal Regula Benedicti, tedy řeholi, která se stala základní pro všechny další benediktinské kláštery. Ty stály i u vzniku a rozvoje klášterní medicíny, která v nich vzkvétala až do 12. století. Podle hesla Ora et labora (Modli se a pracuj) žili miši i jeptišky svůj nový život. Benedikt totiž přivolal na pomoc své dvojče Scholastiku a pomohl jí založit ženský klášter své řehole v sousedství Jednou ročně se sourozenci scházeli ke konzultacím. Radili se a společně rozjímali. Až jednou, tři dny po takovém setkání, měl Benedikt vidění. Spatřil duši své sestry, kterak coby holubice letí do nebe. Ráno Scholastika zemřela. Benedikt ji pochoval v montecassinském klášteře a v hrobě si nechal místo pro sebe. Uložili ho tam zanedlouho. Zemřel na Zelený čtvrtek 21. března roku 543 nebo 547.
Sv. Scholastika, malba z beuronského klášterního kostela (fotokopie z knihy Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství, 1997)
Svatý Benedikt z Nursie je patronem Evropy, mnichů, speleologů, stavebních inženýrů, učitelů i studujících. Benedikt vždycky ochraňoval proti černé magii a byl vzýván při veškerých pokušeních. Pomáhal při horečce, otravách, onemocněních kameny a dokonce při kopřivce. Mezi jeho atributy patří puklý pohár, trní, model kláštera, tzv. benediktinský kříž, krkavec s chlebem (otráveným), benediktinské roucho, berla (opat), dráček (poražené zlo), had (jed) a kniha (řehole). A má i svou bylinu. Benedikt lékařský.
Kdysi jsem dostala darem pravou benediktinku. I když jde o nejstarší likér na světě, náš Benedikt ho nevymyslel. Říká se, že tuhle dokonalou mňamku namíchal roku 1510 benediktinský mnich Bernardo Vincelli, který tehdy žil v klášteře v Normandii. Jako koníčka provozoval alchymii spolu s louhováním léčivych bylin v alkoholu. Načež mu vyšla benediktinka. Tu zas měl jako hobby francouzský král František I., čímž ji značně zpopularizoval. Během staletí se původní receptura sice ztratila, ale v roce 1863 se ve Francii našel další nápojový fábulus (údajně s náhodně nalezeným originálnim receptem ve středověké knize), který ji začal produkovat průmyslově a na kapitalistické bázi.
Novodobá benediktinka (Pixabay)
A minerálka San Benedetto? Ta se po světci jen jmenuje, protože je ze severní Itálie. Pramení v Dolomitech. Podobně je na tom Vejce Benedikt, které v kocovině vymyslel americký burzovni makléř stejného jména.
Takže jsme se obloukem zase dostali ke krásnému pojmenování Benedikt, které je starší, než bychom čekali. Pochází z latinského benedictus, což znamená „požehnaný, blahoslavený“. V hebrejské formě se jméno objevilo už v 6. století př. n.l.. Báruch byl totiž cosi jako asistent proroka Jeremiáše. No a u nás v Čechách a na Moravě se Benedikt už kdysi dávno ve středověku přemiklíkoval do formy Beneš a Benek.
Závěrem mi nezbývá než konstatovat, že nic z výše popsaného bychom tu neměli, kdyby významný a přemýšlivý světec občas nehupsnul do trní...
Benedikt lékařský. Má trny! (Pixabay)
(S využitím zdroje: ROK SE SVATÝMI, M. Shindler a V. Schauber, Karmelitánské nakladatelství 1997)
