Jak vidno, i ďábel má reflexy. Od té doby je sv. Markéta Antiochijská řazena mezi drakobijce, stejně jako sv. Jiří. K tomuto dramatickém aktu se ale ještě dostaneme.
Svatá Markéta a drak, Il Guercino (1591-1666) - fotokopie z knihy Rok se svatými, Shindler a Schauber, Karmelitánské nakladatelství 1997)
Ve východní církvi se jí říká Marina, v Řecku Margarita a v Maďarsku Margit. Margareta/Markéta se narodila koncem 3. století v Antiochii Pisidské, starověkém městě poblíž dnešní turecké Antalye. Otec byl pohanský kněz a matka jí zemřela, když byla ještě malá. A tak měla chůvu. Tajnou křesťanku, tudíž její výchova skončila křtem. Vzhledem k tomu, že v té době vládl císař Dioklecián, co byl křesťany přímo posedlý, šlo o život na hraně.
A tak, když se do krásné Markéty zamiloval místní prefekt Olibrius, přišel průšvih. Ona ho nechtěla, tak ji ze vzteku udal jako křesťanku. Diokleciánovy zákony byly drsné. Markétu uvěznili a chtěli, aby se křesťanství zřekla. Střídavě ji mučili na skřipci, bičováním a ohněm. Vždy se jí rány zacelily. K tomu všemu ji v mezidobí pokoušel ďábel ve formě draka. Když se mu nepoddala, tak ji slupl. Ale jelikož ho její dlouhatánské krásné vlasy šimraly v krku, vyzvrátil ji. Markéta ani chvíli neváhala, přežehnala ho křížem a belzebub se propadl přímo do pekla. Zajímavé je, že na ikonách a koptských zobrazeních Markéta utlouká draka jakýmsi mohutným kladivem. Asi zdůraznění drakobijce. Každopádně ale z osudového zápasu vyšla mučednice zocelená. Dalším torturám pořád odolávala, dokonce ani utopit ji nešlo. Záchrany se ale nedočkala. Svým samovolným uzdravováním popouzela Olibria natolik, že ji nechal stít. A proto je jejím hlavním atributem meč. Dalšími jsou samozřejmě drak, křížek, perla (řecky se řekne margarites), palmová ratolest mučednice a koruna.
Sv. Marina, ikona (Wikipedia, volné dílo)
Kult sv. Markéty byl u nás velmi silný už od raného středověku. Dramatická mučednická legenda určitě přispěla. První ostatek do tehdejší baziliky sv. Víta přivezl z Itálie král Přemysl Otakar II. Později se zřejmě Markétinu ramenní kost podařilo "rozebrat", jelikož dnes jsou její části ve Zlaté Koruně, v Plasech a v benediktinském klášteře v pražském Břevnově, kde je světice patronkou místního kostela.
Je tedy nemyslitelné, aby se Karlův most obešel bez ní. Od roku 1707 tam Markéta stojí na drakovi. V sousoší Jana Brokoffa jí společnost dělají sv. Barbora a sv. Alžběta Durynská.
Podle tradice si Markéta před smrtí přála, aby každá žena, která ji bude uctívat, porodila zdravé dítě. A tak se k ní úpěnlivě modlily hlavně rodičky. Takže je i jasné, proč se u nás a vlastně všude po světě tolik princezen jmenovalo Markéta. Královské manželky nemívaly lehké porody.
Zmíněná patronace má prý spojitost s onou těžkou zkouškou, kdy Markéta bezproblémově vyšla z ďábloidního draka. Tady bych si dovolila oponovat a připomenout, že drak jen tak trošku ublinknul...
Fakta: El Directorio de los Santos, A. Sandoval (Ed. Aguilar, 1996)