Někdy mně má duše pláče,
když po lesní cestě najdu,
kam já si tak ráda zajdu,
umírat raněné ptáče.
A když moje duše pláče,
tak si zpívám s kosem v lese.
Můj alt se tiše lesem nese.
Jak mě kosí zpěv dojímá.
Tolik krásy v lese dřímá.
Sny do korun stromů šeptám.
Mé duše se potom zeptám:
Vydržíš ještě duše má?
Duodecima
dvanáct osmislabičných veršů
ABBA ACCD DEED