Povaha je dar nebo prokletí od našich předků. Ovšem, kde ji vzal náš první pra pra pra… předek, toť otázka.
Je to rostlinka, jejíž genetický základ je sice dán, ale na konečném vzhledu se podepisuje spousta zahradníků: rodiče, učitelé, kamarádi, kolegové, partneři, i každý sám.
Všichni jmenovaní mají, i když jen omezenou, ale i tak zásadní možnost štěpovat, roubovat, očkovat, kultivovat, přistřihovat, zalévat, ale i prznit, zanedbávat, ušlapávat, osekávat, omezovat růst nebo podporovat její přebujelost.
Jeden faktor lze ovšem bez odborníků ovlivňovat jen velmi těžce, a to dané chemické složení, způsobující nálady rostlinky. Ty už od všech vyžadují v určitých mezích shovívavost, tolerantnost, trpělivost, pokoru, ohleduplnost, nesobeckost, nevztahovačnost, ale i zásadovost – což jsou ty nejjemnější a nejvzácnější ingredience, které vždy byly, jsou a budou čím dál víc spíše nedostatkovým zbožím.
A tak je na světě těch nejvzácnějších povahových rostlinek opravdu pomálu.
Co nám brání být snaživými zahradníky?
ZASÉVEJ A ZALÉVEJ
Ač nemáš zahradu
semínka lásky zasévej
úsměvy je hojně zalévej
pěstuj i bez záhonů
úctu, lásku, pokoru
znič plevel pýchy, nenávisti, vzdoru
netřeba zahradnickou školu
netřeba těžkého nic
jen měj v srdci
dostatek sazenic
