Vybrali jsme nádherné Trojměstí, které se skládá z měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty. Jsou to perly Polska. Ubytováni jsme byli ve městě Rumia, které je předměstím Gdyně. Menší hotel, příjemná obsluha a vůbec nám nevadilo, že jsme k moři měli 10 km. Autem jsme byli za deset minut na pláži a koupali jsme se. Co mě u Baltu zaujalo? Všude čisto, příjemní lidé a udírny ryb, které lemovaly pláže. Dokonce jsem si mohl dát i uzeného úhoře. Měli tam napsané, v kolik budou ryby z udírny vytahovat. Takže jsem se tam v uvedenou dobu dostavil. Silná vůně omámila mé smysly.
Zajímavé bylo, jak jsem sháněl hotel na Baltu. Mám kamaráda, který je náš Polák. U nás ve Slezsku žije asi 10 % obyvatel, které je polské národnosti. Mají své školy. Dokonce i gymnázium a další střední školy. Také divadlo s profesionální scénou v polském jazyce. Říkám mu: „Gustave, pojeď se mnou do polského Těšína. Potřebuji sehnat pobyt u moře v Polsku. Určitě to bude levnější než u nás“. On nám dělá vždy v Polsku tlumočníka. Nebylo. Obešli jsme 3 cestovky a za tři dospělé a dítě na týden chtěli 80 000. To nedám. Další den jsem se vypravil do Ostravy. Tam jsem byl na 40 000 Kč. Nakonec koukám na internet a naše renomovaná cestovka to nabízí za 27 tisíc. Člověk musí být trpělivý a hledat.
Polsko je jako turistická zem pro Čechy nepolíbená. Má co nabídnout, moře, jezera, památky a další zajímavosti. Někteří se ještě na Poláky dívají spatra, ale časy se mění. Tato země má největší ekonomický růst v Evropě. Rodí se tam spousta dětí, a míří se stát evropskou velmocí. V platech nás dohnali, minimální mzda je tam větší než u nás. Infrastruktura mohutní. Je tam čisto a bezpečno.
Gdaňsk, Sopoty, Gdyně. Všechny fotografie: Pixabay
Je sobota a před námi 600 km. To bydlím 5 km od hranice, kam jezdím na kole na nákupy. Z Opavy po dálnici do Ostravy až na hranice a po A1 až na místo. Za dálnici se neplatí. Jen poslední úsek asi 150 km je zpoplatněn. Chudák syn, musel to celé odřídit. Já jsem s autem skončil. Prodal jsem ho a nemám ani platnou zdravotní prohlídku. On jezdí dobře a bezpečně. Po cestě jsme se zastavili v historické Toruni. Je to bývalé křižácké a hanzovní město. Zrovna na náměstí se konaly demonstrace. Tentokrát proti nacionalistům. Poláci nejsou ovce jako my. My se necháme ždímat obchodními řetězci a oni jim ty nekalé praktiky zatrhli.
Dojeli jsme sice unavení, ale v pořádku. Hned první den jsem se spálil. Ještě teď se mi loupe kůže. Další den pršelo. Tak hurá do největšího křižáckého hradu v Malborku. Je obrovský. Jen do stájí se ve středověku vešlo 700 koní pro rytíře. Ani za tři hodiny jsme ho celý neprozkoumali. Zaujala mě tam rozsáhlá sbírka jantaru.
Na výlet jsme potom jeli do Gdaňska. Nádherná architektura. Útulné kavárničky a hospůdky ve starých uličkách. V Sopotech v přímořském lázeňském městě mě zaujalo spousty květin a dřevěné molo největší v Evropě. Také zde kdysi slavila úspěchy Helena Vondráčková na zdejším hudebním festivalu. V Gdyni jsme si prohlédli přístav s velkými jeřáby a námořní akademii. Nakonec jsme navštívili poloostrov Hel. Je to vlastně písečná kosa, která vybíhá 30 km do moře. V nejužším místě má pouze 150 m. Po celé délce jezdí vlak, kterým jsme se svezli. Je zde zajímavé námořní muzeum.
Každému rekreaci v Polsku vřele doporučuji. Lidé jsou milí a Čechy mají rádi. My si někdy mysllíme, že jsme něco víc, ale nemáme proč.
