Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident Klement Gottwald byl hlavou státu pět let. Takzvaný první dělnický prezident nesl zodpovědnost za vývoj v zemi po roce 1948, nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Životní dráha jedné z tragických postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela před šedesáti lety – 14. března 1953.
Stalin – sovětský vzor
Gottwaldův politický život byl těsně spjat s působením Josifa Stalina. Vypadalo to, že je sovětskému diktátorovi věrný i ve smrti. Objevily se spekulace, zda nebyl Gottwald otráven v Moskvě, kam několik dní před smrtí přes varování lékaře odletěl na Stalinův pohřeb. To se však nepotvrdilo. Gottwald, alkoholik, který dlouhodobě trpěl venerickou chorobou, zemřel zřejmě na krvácení do hrudníku z prasklé výdutě na aortě.
Dobře organizovaná smuteční kampaň zachvátila celou zemi. Při pompézní tryzně ho na poslední cestě doprovázely statisíce lidí. Po vzoru Lenina a Stalina mělo být Gottwaldovo tělo uchováno "na věčné časy". Bylo nabalzamováno a vystaveno ve skleněné rakvi v Památníku osvobození na Žižkově. Přes péči a obrovské náklady však tělo napuštěné chemikáliemi po čase začalo měnit podobu. Nakonec bylo v roce 1962 zpopelněno a uloženo opět v žižkovském památníku. Po pádu komunismu byla Gottwaldova urna z památníku odstraněna a uložena na Olšanských hřbitovech.
Jak vám zakroutit krk
Klement Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 v Dědicích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Vyučil se truhlářem a od roku 1921 byl členem KSČ. Na výsluní stranické politiky se dostal ve svých 33 letech, když se na přelomovém 5. sjezdu KSČ v roce 1929 postavil do čela stranických pučistů a vyhlásil bolševizaci KSČ. Jeho skupina se prosadila díky dogmatickému přebírání tehdejších směrnic Komunistické internacionály, která vytyčila heslo "Třída proti třídě". Gottwaldovy parlamentní výroky z prosince 1929 o tom, že komunisté se do Moskvy jezdí učit "jak vám zakroutit krk", jen dokreslují linii tehdejšího vedení KSČ.
V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti T. G. Masarykovi s heslem "Ne Masaryk, ale Lenin". Kromě neúspěchu si za své výroky v předvolební kampani vysloužil trestní stíhání, před nímž uprchl do Sovětského svazu. Po roce a půl práce v moskevském ústředí Kominterny přijel zpátky do ČSR díky amnestii nového prezidenta Edvarda Beneše.
Druhou světovou válku strávil Gottwald v moskevském exilu. Jeho politické postavení vzhledem k londýnské emigraci v čele s Benešem posílila československo-sovětská smlouva o společných akcích proti Německu z července 1941. Londýn postupně uznal moskevskou emigraci za druhé centrum zahraničního odboje.
Kolchozy u nás nebudou
V roce 1945 se Gottwald stal předsedou KSČ a tuto funkci vykonával až do své smrti. Komunisté po vyhraných volbách v květnu 1946, kdy získali v českých zemích téměř 40 procent hlasů a Gottwald se stal premiérem, umožnili Benešovi jednoznačné znovuzvolení do prezidentského úřadu – jejich vliv na nemocí oslabeného prezidenta se tak ještě zvýšil.
V letech 1945-1947 se Gottwald stylizoval do role rozvážného státníka a budovatele. Dokonce si pohrával i s ideou "specifické československé cesty k socialismu". Uklidňoval rolníky, že "u nás kolchozy nebudou", živnostníkům sliboval jistoty pro jejich podnikání. Období "specifických cest" ukončila začínající studená válka a ustavující schůze Informbyra devíti komunistických stran v září 1947. Od té doby opět existovala jen jediná varianta, a tou byla přeměna podle sovětských pravidel.
Důsledkem nastolení "opravdové" marx-leninské cesty byl komunistický převrat v únoru 1948. Prezident Beneš pod Gottwaldovými hrozbami občanskou válkou a možnou sovětskou vojenskou intervencí přijal demisi ministrů a podepsal jeho návrh nové vlády. Beneš nakonec abdikoval a Gottwald v červnu 1948 usedl do uvolněného prezidentského křesla.
Od února 1948 se prohlubovalo Gottwaldovo vazalství na Moskvu. Začátkem 50. let byl již v podstatě pasivním vykonavatelem Stalinových direktiv, a je tak přímo odpovědný za roky zvůle a politických procesů, které nakonec zasáhly i samotné vedení KSČ.
