Bohužel, obavy se potvrdily. Netflix „nezklamal“, a tak jeho modus operandi umocněný český dabingem způsobil, že se krásná kniha obsahující výjimečný, neotřelý příběh z 2. světové války proměnila v minisérii, která „zaujala“ tak, že mě namísto rozjímání nad příběhem donutila napsat tento blog.
Jak je možné, že Anthony Doerr, který v roce 2015 získal za svou knihu Pullitzerovu cenu, připustil, aby jeho dílo obdivované čtenáři a velmi dobře přijaté kritiky, dostal do svých spárů Netflix? To se velmi pravděpodobně nedozvím, takže zkusím hádat.
1. Spisovatel produkci Netflixu nezná, a tak netuší, jaké riziko podstoupil, když jim práva na knihu svěřil.
2. Spisovatel produkci Netflixuzná, ale zná také výjimky potvrzující pravidlo - Koruna, Narcos, Strangers Things, a tak věřil a možná mu bylo slíbeno, že se i jeho příběhu dostane kvalitního zpracování.
3. Není rozhodující, zda spisovatel Netflix zná nebo ne, za právo zfilmovat svou knihu dostal nabídku, která se neodmítá…
Příběh německého vojáka a slepé francouzské dívky mohu tedy doporučit pouze v knižní podobě. Jen tak se budete moci ponořit do děje, bát se o hrdiny a uvědomovat si (pokolikáté už?), jak strašná je totalita a válka, a jak důležitá a cenná je svoboda. A že nejvíc září ta světla, která nevidíme, samozřejmě.
Minisérie nám naopak přinese řadu neuvěřitelně trapných scén, z nichž vyhrává situace, kdy je hlavní hrdina Werner konfrontován francouzským odbojem. Při vystoupení členky tohoto odboje musí každého milovníka britského komediálního seriálu Haló, Haló z roku 1982 okamžitě napadnout srovnání s Michelle od partyzánů, včetně jejího „Dobře mě poslouchejte, nebudu to víckrát opakovat…" Tak to jsme se alespoň zasmáli, jinak to bylo dost peklo, zejména postava gestapáka, který pronásleduje hlavní hrdinku a častuje ji přitom neskutečnými bláboly.
Možná někdo namítne, že není neobvyklé, když se filmové zpracování nevyrovná literární předloze. „Knížka byla lepší,“ říká se. Faktem je, že se většinou do filmu nepodaří dostat všechny aspekty děje, i proto je seriál vhodnější. Toto však není ten případ. V čtyřdílné minisérii mě žádný děj z knihy nechyběl, chyběla však originalita a půvab knihy, krásný jazyk, prostě duch knihy, který ji učinil tak úspěšnou. Čím to bylo nahrazeno, jsem už napsala.
Na závěr mě napadá apel Milana Kundery obsažený ve stejnojmenné eseji a adresovaný těm, kteří pracují s cizím literárním dílem: „ Nechovejte se tu jako doma, příteli!“
