Stodesáté výročí narození Arthura Millera (17. října 1915) si můžeme oslavit americko-německou filmovou adaptací jeho hry, napsané roku 1949, Smrt obchodního cestujícího (Death of a Salesman, režie Voleker Schlöndorff, hrají: Dustin Hoffman, John Malkovich, Stephen Lang a další...)
Tento film z roku 1985 s brilantním Dustinem Hoffmanem v hlavní roli, který by se klidně mohl jmenovat „Jak se boří americký sen, aneb Když se život nepovede ...“, jsem viděla znovu po letech, takže skoro jako poprvé a přiznám se, že jsem to musela dát nadvakrát. Ne snad proto, že by mě film znovu nezaujal, naopak, ale unést tu nálož emocí najednou bylo nad mé síly.
Na filmu bylo samozřejmě znát, že je natočen podle divadelní předlohy, dlouhé expresivní a sugestivní monology i dialogy a méně akce, tak to skutečně není pro každého. Ale i ten „každý“ když vydrží, je odměněn zážitkem vpravdě mimořádným.
Dustin Hoffman toho zoufalého starého cesťáka nehraje, on je zoufalý starý cesťák! V roce 1985 mu bylo pouhých 48 let, a přesto vypadal jako starý chlap, to je neuvěřitelné. Byl jen o 16 let starší než John Malkovich, který tam naopak vypadal jako kluk, takže role otce a syna seděla, když tedy pomineme ten výškový rozdíl.
On totiž Dustin Hoffman, když dostal roli, tak do ní celý vstoupil, splynul s ní v jedno a takové „maličkosti“ jako je věk nebo dokonce pohlaví (vzpomeňme na Tootsie,) ztrácely význam. Výrazně mladšího muže než byl sám totiž naopak zase hrál v Absolventovi i v Maratonci a také jsme mu to věřili. A není to jen o pohrdání věkem, traduje se, že při natáčení Maratonce, aby docílil řádně ztýrané tváře při slavné zubařské sceně, úmyslně několik nocí nespal. To nemohl pochopit Laurence Olivier, který ve filmu hrál jeho mučitele a měl prohlásit „Proč nespat, vždyť to stačí zahrát“. No, každý herec má své metody. Hoffman uznával tu Stanislavského.
Ale zpátky k filmu Smrt obchodního cestujícího. Není pochyb o tom, že Arthur Miller chtěl napsat a napsal dílo kritizující americkou společnost té doby, její posedlost úspěchem za každou cenu, bezohlednost, atd. Kritika možná oprávněná. Jenže u nás byl v téže době aplikován model společnosti, který se neosvědčil už vůbec, přestože se nikdo nemusel štvát stovky a tisíce kilometrů za účelem prodeje zboží, ale mohl v klidu sedět v odbytu Stalinových závodů nebo výrobního družstva Rozvoj.
Takže bych neřešila „vinu“ společnosti na situaci zoufalého hlavního hrdiny, to už konečně Arthur Miller učinil, ale zamýšlím se nad tím, že špatné konce tohoto typu mohou být také důsledkem špatné volby. Svobodné povolání není pro každého, a náš hrdina by možná byl šťastnější jako zaměstnanec, který denně vrací z práce a věnuje se své rodině. Nepřiměřená očekávání a následná deprivace z jejich nenaplnění, neschopnost přiznat prohru a fabulace dalších a dalších nereálných až nesmyslných a plánů. To vše jako motiv k sebevraždě může fungovat a také funguje v každé době a v každé společnosti.
Na závěr mohu film jen doporučit. Zážitek z divadelního představení mi byl před lety z důvodu covidu odepřen, ale věřím, že Miroslav Donutil byl jako obchodní cestují v úpadku na scéně divadla ABC také skvělý. Tak snad někdy příště...
