Ovšem nebylo to jen před 2. světovou válkou, kdy se představitelé státu obávali o bezpečnost českých korunovačních klenotů. Ty se na bezpečné místo stěhovaly z Prahy v průběhu historie několikrát.
Svatováclavskou korunu nechal vyrobit Karel IV. v roce 1346 ještě jako moravský markrabě poté, co bylo v Praze založeno arcibiskupství a papež Klement VI. udělil pražským arcibiskupům právo slavnostně pomazat a korunovat české krále. Na Karlovu žádost vydal papež 6. května 1346 bulu na ochranu této koruny (první písemná zmínka o koruně). Zakazuje v ní korunu zcizit, prodat nebo zastavit. Z rozhodnutí Karla IV. se stala koruna majetkem svatého Václava, na jehož hlavě (relikviářové bustě v kapli sv. Václava chrámu sv. Víta) měla být trvale uložena. Králům byla pouze zapůjčena v den korunovace a měla být ještě tentýž den večer navrácena. Za zapůjčení koruny měl každý v budoucnu zaplatit tři sta kop ve prospěch kostela a pražské kapituly.
Ačkoliv podle původního rozhodnutí Karla IV. neměly korunovační klenoty vůbec opustit Prahu, byly již jeho synem Václavem IV. (1378–1419) převezeny počátkem 15. století na hrad Karlštejn. Odsud bývaly klenoty pravidelně převáženy do Prahy ke korunovacím českých panovníků a po korunovačních slavnostech zase zpět.
České korunovační klenoty. FOTO: Balou46 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, commons.wikimedia
V roce 1420 nechal král Zikmund po chvatné korunovaci na českého krále před vypukající husitskou revolucí vyvézt klenoty ze země do uherského Visegrádu a následně do Norimberka. Po skončení válek a opětovném uznání za českého krále nechal Zikmund klenoty přivézt zpět na Karlštejn r. 1436, kde pak zůstaly s krátkými přestávkami uloženy až do r. 1619. Dne 30. června tohoto roku byly korunovační klenoty z rozhodnutí direktorů dne převezeny na Pražský hrad. Po bitvě na Bílé hoře (1620) se prchající král Fridrich Falcký pokusil vyvézt korunu s ostatními klenoty ze země, byla však nakonec zanechána na pražské Staroměstské radnici a posléze vrácena na Pražský hrad.
Během třicetileté války se korunovační klenoty několikrát z bezpečnostních důvodů stěhovaly. Na podzim 1631 byly během saského vpádu odvezeny do farního kostela svatého Mikuláše v Českých Budějovicích, odkud byly navráceny do Prahy v roce 1633. Avšak již v následujícím roce byly podle instrukcí Ferdinanda III. opět převezeny do Českých Budějovic a uloženy na témže místě.[8] Z obavy před útokem Švédů byly tajně odvezeny do císařské klenotnice ve Vídni (1637), kde zůstaly až do roku 1791.
S navrácením českých korunovačních klenotů do Prahy souhlasil císař Leopold II. dekretem z 26. srpna 1790 po předchozím jednání se zástupci českých stavů. Klenoty byly přivezeny do Prahy následujícího roku při příležitosti Leopoldovy korunovace českým králem. Byly uloženy v bývalé sakristii v chrámu sv. Víta, současné Korunní komoře. Tehdy také vznikla současná tradice sedmi klíčníků.
Protektorátní prezident dr. Emil Hácha předal symbolicky Heydrichovi klíče od klenotnice v chrámu sv. Víta (české korunovační klenoty). Na snímku ČTK: říšský státní ministr Karl Hermann Frank, dr. Emil Hácha, státní podtajemník Kurt von Burgsdorff v pozadí (brýle), říšský protektor, Obergruppenführer SS a generál policie Reinhard Heydrich, generálmajor Rudolf Toussaint, vojenský zplnomocněmec v protektorátu.
Poklad v temnotě
Výstava na Pražském hradě, spojená s vystavením korunovačních klenotů seznámí návštěvníky s osudem královských insignií během druhé světové války. Ještě před ní je sice nechal prezident Beneš z bezpečnostních důvodů převézt na Slovensko a uschovat v trezoru pobočky Národní banky Československé, vzhledem k následnému vývoji v Česku i na Slovensku ale bylo hned v následujících dnech urychleně rozhodnuto o jejich převozu zpět do Prahy.
Po vzniku protektorátu Čechy a Morava projevili němečtí okupanti o české korunovační klenoty značný zájem. Po otevření Korunní komory v červnu 1939 převzali původní držitelé nazpět své klíče, které jim byly odebrány v souvislosti s transportem klenotů na Slovensko. V následujícím roce rozhodl říšský protektor Konstantin von Neurath o novém rozdělení klíčů: jeden zůstal pražskému arcibiskupovi, tři říšskému protektorovi a tři prezidentu Emilu Háchovi, který mohl jejich držení svěřit pověřeným osobám. Ikonickým momentem a symbolickým potvrzením podrobení českého národa se stalo odevzdání klíčů zastupujícímu říšskému protektoru Reinhardu Heydrichovi v listopadu 1941 poté, co si klenoty za účasti nejvyšších představitelů německé okupační moci osobně prohlédl. Jakožto výhradní vlastník všech sedmi klíčů měl ke klenotům neomezený přístup. Avšak legenda o tom, že si korunu sám nasadil na hlavu, zůstává pouze nepodloženou historkou..
Ke konci války pak byla část klenotů tajně zazděna v románském podzemí Starého královského paláce na Pražském hradě. Ve sklepení setrvaly až do vyzdvižení v říjnu 1945.
Po skončení válečných útrap a německé okupace se mezi lidmi začala šířit zpráva, že české korunovační klenoty z Prahy ještě během války odvezl státní ministr Karl Hermann Frank. Informaci o jejich zazdění mělo jen několik málo zaměstnanců. Poté, co německá posádka opustila Pražský hrad, se delegace v čele s plukovníkem Josefem Kvapilem vydala do románského podzemí, kde nalezla policejní stráž a neporušené zámky komory. Vzápětí začala jednání vlády o vyzdvižení korunovačních klenotů, ověření jejich pravosti včetně drahých kamenů a novém rozdělení klíčů ke Korunní
komoře. Ke slavnostnímu okamžiku došlo 24. října 1945, kdy byly klenoty ve sklepení opět vloženy do transportní bedny vyrobené k převozu na Slovensko v roce 1938 a slavnostně přeneseny do Trůnního sálu. Zde si je spolu s textilními částmi prohlédli odborníci za účasti prezidenta Edvarda Beneše. Následovalo podrobné ohledání a ověření jejich pravosti. Veřejnosti byly korunovační klenoty záhy představeny ve svatovítské katedrále u příležitosti oslav 28. října.
Výstava Poklad v temnotě převypráví dramatický příběh klenotů prostřednictvím materiálů z fondů a sbírek Archivu KPR, sbírek SPH a Fotoarchivu ČTK. Kromě písemných pramenů nebudou chybět dobové fotografie ani předměty hmotné povahy, včetně bedny, která sloužila k jejich transportu. Více informací zde.
S využitím zdrojů:
Wikipedia - Česko korunovační klenoty
Brožura české korunovační klenoty: Poklad v temnotě
