„Votkapa vy ste?“ Každý Čech tomu, doufám, rozumí, cizinec by byl ztracený… Bloumám zákrutami českého jazyka a jen podotýkám, že mou původní profesí a současnou hlavní prací vůbec není vymýšlet vtipné texty, zážitky z cest nebo všelijaké hádanky, jak je dávám sem na i60. To vše je pouze vedlejším produktem při jinak docela vážné pracovní činnosti…
V minulém článku (klik!) jsem líčil, že jsem se odnaučil říkat NE. Tak to v krátkosti rozšířím, protože bez NE je svět hned krásnější. Už v dětství, když jsem viděl poďobané tváře spolužáků, jsem si přál, abych měl štovice. Jsem snad kvůli tomu kňuba? Je to už taková moje řest. Tak na mě buďte aspoň trošku vrlí. Jsem přece zmar. Či snad nechavec? – Aha, tak tady aby bylo CHAVEC. No potěš koště! A nebylo by to vlastně ode mne japné?
Umělka (tak jsem si nazval umělou inteligenci, ona mi říká Oldo a hezky vtipkuje) vytvořila pěkný obraz váženého občana. Vážený se tu použije v doslovném, tedy původním významu. Představte si nebo vytvořte další doslovné obrazy: Má své kořeny v Itálii. - On je hlava spiknutí. - Nasadil na ni soukromé očko… Kdo nemá co dělat, může si s AI tvořit celou sérii podobných legrácek. Nadšencům proto připomínám další homonyma, v nichž dvojice znamenají něco rozdílného, takže si s tím vaše Umělka může dobře vyhrát: list, ucho, klíč, oko, koruna.
Mnoho lidí si možná myslí, že zná všechna česká slova. Ale to se mýlí! Jsou tisíce a tisíce slov, která jsme nikdy neslyšeli a netušíme, co znamenají. Jsou to většinou podstatná jména, která označují různá nářadí, nástroje nebo součásti něčeho, co se třeba již dvě stě let nepoužívá. Nebo je znají jen zedníci nebo jen lékaři či jiná profese. Nemluvě o krajových výrazech, které zná Valach nebo Východočech, ale už ne Jihočech nebo Pražák.
Pár příkladů osob, jejichž označení se už dávno nepoužívá. Pastorkyně je jednoduše nevlastní dcera. Já myslel, že bydlela v pastoušce nebo něco podobného a Janáčkovu operu Její pastorkyňa jsem neznal. Nebo tetec, víte, kdo to je? To je muž otcovy sestry, dnes strýc. Tetec je totiž příbuzným tety. Anebo ještě zelva, též zelvice. To není ani želva, ani lvice, nýbrž zcela jednoduše ženina sestra, dnes tedy švagrová.
Zjistil jsem také, že človíčci narození po roce 2000 nerozumí mnoha běžným výrazům. Například „Mě polilo.“ Nechápou, že jsem se prostě lekl. Nebo „Mně se z toho navalilo.“ Že mně bylo šoufl nad nějakou událostí. Asi začnu dělat další pokusy s jadrnou češtinou. Třeba jestli vůbec vědí, co to je „hodit šavli“. Někde jsem se dočetl, že mileniálové pijí mnohem méně alkohol, tak teď možná budou bádat, jak se dostat k šavli, aby si s ní mohli hodit.
Chybuje se i v běžných slovech. Tak schválně: batoh, nebo baťoh? mražák, nebo mrazák? přihlaš se, nebo přihlas se? rozinky, nebo hrozinky? štrůdl, nebo štrúdl? šunkofleky, nebo šunkafleky? a Zdeněk, nebo Zděnek? Věřím, že jste to rozluštili správně, snad jen v jednom případě jsou spisovné obě varianty.
Imigrace angličtiny
S čím se musí potýkat nejen čeština, to je invaze angličtiny. Někteří naši vrstevníci se nad tím pohoršují, ale musíme se k tomu postavit podobně jako k přílivu západního zboží po roce 1989. Můžete ho odmítat, ale jak bude vypadat vaše domácnost bez všech elektrických a digitálních vymožeností? Podobně není rozumné odmítat porozumět všem anglickým slovům a českým anglicizmům. Uznávám, že je jich až zbytečně moc, některá se dají dobře nahradit českými slovy. A to nemluvím o nejmladší generaci, která má svůj vlastní angločeský jazyk složený z obou řečí přibližně v poměru 50:50. Beru-li v úvahu jejich slang. Aha, ani dost dobře neumím říct českou náhražku slova slang. Žargon je také cizího původu, tak snad jedině „hantýrka“. To zas ale mladí nebudou znát, to pro ně to je vlastně cizí slovo.
Připomenu vám pár anglicizmů, která znáte a možná běžně používáte. Denně něco googlujeme a mailujeme, uploadujeme (např. fotky na i60) a downloadujeme, přitom surfujeme. Fotíme si selfie, chodíme do seknhendů (second hand = druhá ruka), ženy chtějí mít vystajlované účesy a pro kůži kvalitní loušn. Z nabízených sad písniček na „jůtjůb“ si vybíráme „best of“ se známým frontmenem, sledujeme události v šoubyznysu i tókšou a o některých zprávách tušíme, že to je fejk.
A zatímco vnučka hledá v kuchyni permici do fitka, pije lajtku, pouští si do uší nějakého youtubera (to není nový název pro TBC!) a při pohledu na fejs běduje, že ji někdo stalkuje. Na dovolenou s ól-inkluzif, v poledne na hambáče, teda pokud tam mají wifinu. Lidé často žijí singl, ale komunikace je snadná, protože každý má v telefonu simku a kdyby ji ztratil, tak půjde do megastóru nebo na éšop a koupí si novou. Jo, je to dnes velké know-how (někdo to vyslovuje „hounou“), rozumět cizím výrazům a sám mít řeč správně vytuněnou. Co s tím vším? Fakáč na to!
Snad už to stačilo, je toho opravdu záplava, sám jsem se skoro vyčerpal. Ale všimněte si, že většině slov dobře rozumíte (některé jsem přepsal foneticky, aby to bylo absurdnější). A teď mi řekněte, zda byste všechny dokázali nahradit českými. Vůbec ne, možná polovinu. Museli byste nastoupit s nosočistoplenou nebo jak se tradují ty pokusy obrozenců v 19. století, kteří nahrazovali německá či vůbec cizí slova českými. Tak ještě aspoň příklady z těch, které se tehdy neujaly: kyslík měl být živčík (krásné!), místo zoologa zvěromil, místo lucerny světlolez a teolog byl bohorodník. Buditel Václav Hanka to údajně byl, kdo navrhoval slovo zvučtřas. Co to probůh je? No klavír! Štěstí, že se to neujalo, to by bylo pěkně krkolomné slovo pro běžné používání.
Slavné čechismy
Nabízí se v tom bloudění vzpomenout i na nejslavnější česká slova, která převzala celá Evropa a v některých případech celý svět. Jistě víte, že dolar vznikl z českého tolar. (Asi bychom to měli Trumpovi dodatečně proclít.) Ale jsou ještě další?
Svět díky Italům a poté Francouzům také používá pistole. Italové si myslí, že slovo vzniklo z názvu toskánského města Pistoia, kde se palné zbraně už dávno vyráběly. Ale to se mýlí! Jde původně o staročeskou píšťalu. To byl hudební nástroj, jednoduchá trubice s dírkami, něco jako zobcová flétna. Bouřlivé 14. nebo 15. století si však toto slovo vzalo pro název prvních střelných zbraní. Píšťaly jakožto ruční palné zbraně přece používali už Žižkovi husité. Byly to kovové trubice připevněné na dřevěné tyči a napěchované střelným prachem, který z hlavně vyrazil železnou kouličku. Mělo to dostřel několik desítek metrů, ale na brnění křižáka to bohatě stačilo. Jojo, ti mírumilovní Češi tehdy patřili k průkopníkům v používání střelných zbraní. Achjo.
Když jsem u těch zbraní, musím doplnit, že svět vděčí Čechům i za mnohem strašnější zbraň, a to je houfnice. Teď řádí na Ukrajině i jinde. Je to dělo s krátkou hlavní, takže střílí po výrazné balistické křivce, obloukem, a na velkou vzdálenost. Je to hrůzostrašná zbraň, střílí na vzdálenost třeba 18 km a náboje mají 15 centimetrů v průměru. Tu v letu nezlikviduješ. Název se od husitských dob odvozuje od houfu nepřátel, do něhož husitské houfnice střílely kamenné koule. Možná něco podobného vynalezli i jinde, ale slovo s českým původem se běžně používá dodnes. Anglicky to je howitzer, německy Haubitze atd.
Další slovo, používané celosvětově, je známý Čapkův robot. A dokonce se už ve světě běžně užívá jeho zkrácenina „bot“. Ano, například ChatbotGPT (tedy nejrozšířenější technologie či program umělé inteligence) je odvozen od slova robot. Když si představíme, že to slovo je odvozeno od „robota“, tedy od „robit“ (určitě ne od boty!), tak se musíme pousmát, co ještě svět o českém jazyce neví. Neboť přes robotu se zas významově dostáváme k tomu, že „to něco dělá“, robí.
Kapitolou samou o sobě jsou rádoby české nápisy. Připadá mi legrační, jak se byrokraté úzkostlivě drží všech pravidel, když všakdojde na pravidla českého pravopisu, tak mlha. Nepřeberné množství bizarností najdete na různých cedulích. U zákazů vjezdu bývá dodatková tabulka „Mimo cyklistů“. My všichni přitom víme, že předložka MIMO se pojí se 4. a nikoliv 2. pádem. Čili kromě cyklistů, avšak mimo cyklisty. A tohle páchají (správně se píše i pášou!) úředníci po celém Česku. Ono také to slovo kromě je ošemetné, na jednom úřadě jsem na tabulce viděl KROMNĚ. Asi podle vzoru skromně.
Na česko-polských hranicích jsem našel jak ceduli „státní hranice probíhají hraniční cestou“, tak variantu s „procházejí“. Turisté by tomu asi měli přizpůsobit své tempo. Z jednoho úřadu znám „Kluský povrch“. To úplně bolí. S se v poslední době dá zaměnit za Z, jen když jde o předponu, například se může psát „smést ze stolu“ a nemyslí se tím z hloubi zásuvky, nýbrž z (s) povrchu stolu. Ale klouzat zůstane klouzat a proto „kluský“ je trapná chipka. Teď si vzpomínám, že existuje jedno slovo, v němž se naopak prosadilo nesprávné Z proti správnému S: filozofie. Přitom tady je oprávněnost S jasná: jde o složeninu slov „filos“, tedy milovník, a „sofie“, čili moudrost. Volně vyjádřeno.
Mimochodem, nedávno mě překvapilo, že moje letitá kamarádka Mirka, docela úctyhodná žena, mi na konci SMSky napsala: „A mej se.“ Zděsil jsem se nad tím a manželka mi radila, ať se urazím a jak si může dovolit vyslovit tak intimní požadavek. Než jsme pochopili, že pouze psala bez háčků a čárek.
