Sýkorka se skrývá v hlohu
křik vrány ji v dálce ruší
přemýšlím, co ještě mohu
co se na můj věk přec sluší.
Držet víru jak drahokam
stále vědět jak jít a kam
ještě jednou vidět moře
aspoň chvíli žít v pokoře
ještě složit mnoho básní
při kterých se duše zasní
ještě život lehce brát
slyšet říkat mám tě rád
vyloudit úsměv na tvé tváři
vidět oči, jak ti září
toulat se tiše nocí temnou
něžně hladit rukou jemnou
vnímat, jak se den probouzí
pomoct tomu, kdo je v nouzi
Přemýšlím a tajím dech
ztracená jsem ve svých snech.
